Betlém znovu otevřel brány Edenu

Betlém znovu otevřel Eden. Podíváme se jak. Skryté místo se nám líbí, v jeskyni si znovu nabereme z dober Ráje. Tady se znovu objevil kořen, který nikdo nezalil a ze kterého vyrostlo odpuštění. Tady znovu nalézáme studnu, kterou nikdo nevykopal a ze které se svého času toužil napít David. Tady jedna panna svým porodem ukončila žízeň Adamovu i žízeň Davidovu. Poběžme tedy rychle k místu, kde se narodil Bůh, který je dříve než věky, jako malé dítě.

Otec matky se rozhodl stát jejím synem. Spasitel novorozenců je sám novorozeně a leží v jeslích. Matka na něj hledí a říká mu: „Řekni mi, můj synu, jaks byl ve mně zaset, jak ses vyvíjel? Vidím tě, mé tělo, s úžasem, vždyť má prsa jsou plná mléka a přitom jsem neměla manžela. Vidím tě zabaleného do plének a přesto jsem nepřestala být pannou. Právě ty jsi uchoval mé panenství, když jsi chtěl přijít na svět, mé děťátko, Bože přede všemi věky.“

-----

Romanos Melodikos, Carmen X, Proimion 1,2.

Prac. překlad: David Vopřada