Blahoslavení, vy chudí

Cožpak Bůh nevyvolil chudáky tohoto světa, aby byli bohatí ve víře a stali se dědici království, jež zaslíbil těm, kdo ho milují? (Jk 2, 5)

Vánoce by většina z nás asi označila za svátky štědrosti. A jak by ne: Štědrý den, plné stoly a spíže, hojnost dárků, nevšední velkodušnost a pozornost vůči druhým... Jistě na tom není nic špatného, naopak, je velkým požehnáním, je-li toto vše prožíváno jako znamení té první, ryzí a bezmezné Štědrosti. Štědrosti Boha Otce, který nám ve svém Synu daroval odpuštění a život věčný.

První vánoční noc má však jinou náladu. Podíváme-li se na samu událost Ježíšova narození, sotva nám přijde na mysl právě štědrost. Aniž by ubíraly na slavnostnosti a radostnosti té chvíle, dýchnou na nás pokora, skromnost a chudoba: Maria s Josefem putovali do Betléma. Když tam byli, naplnil se jí čas, kdy měla porodit. A porodila svého prvorozeného syna, zavinula ho do plének a položila do jeslí, protože v zá jezdním útulku nebylo pro ně místa. V té krajině nocovali pod širým nebem pastýři a střídali se na hlídce u svého stáda. Najednou u nich stál anděl Páně a sláva Páně se kolem nich rozzářila a padla na ně veliká bázeň. Anděl jim řekl: ťNebojte se! Zvěstuji vám velikou radost, radost pro všeche
n lid: V městě Davidově se vám dnes narodil Spasitel - to je Kristus Pán. To bude pro vás znamením: Naleznete děťátko zavinuté do plének a položené v jeslích.Ř (Lk 2, 6-12) Bůh si pro své narození jistě mohl vybrat důstojnější místo. Ale nevybral. Dal přednost obyčejnému chlévu. Stejně tak mohl své narození zvěstovat váženějším a urozenějším. Ani to však neudělal. Svědky Spasitelova příchodu na svět se z jeho vůle hned po Marii a Josefovi stali chudí pastýři. Právě oni zde zastupují celé lidstvo, lidstvo stižené strašlivou chudobou, lidstvo, které potřebuje spásu. Především však, společně s Marií, symbolizují chudobu Božích služebníků, která se projevuje jako pokora, důvěřivá odevzdanost a schopnost být obdarován. To je důležité poselství betlémské noci: Bůh si vyvolil chudobu a vyvolil si chudé.

Chudoba tedy patří do Vánoc stejně oprávněně jako štědrost. Chudoba Boha, který ačkoli bohatý, stal se pro vás chudým, abyste vy zbohatli z jeho chudoby (2 Kor 8, 9). A stejně tak chudoba Božího lidu, Mariina a Josefova, pastýřů, ... a naše. Spása se nabízí všem; avšak ne všichni po ní zatouží, ne všichni přijmou tak neobvyklé znamení a nečekaný způsob spásy, ne všichni se nechají obdarovat. Stát se chudým, to je první krok na cestě spásy.

Chudoba pojící se s Vánocemi se tedy netýká jen těch druhých - chudých, vůči kterým se může (a měla by) projevit naše vánoční štředrost. Není to jen chudoba Boha, který se pro nás ponížil a my jej za to o Vánocích oslavujeme a velebíme. Především by to měla být chudoba naše, pokora, duchovní dětství, otevřenost pro obdarování.

Tento rozměr Vánoc jako svátku chudoby a chudých dobře vystihoval předvánoční půst zakončený přísným postem na Štědrý den. Zkusme si jej uložit, i když již dne
s není povinný. Pomůže nám uvědomit si a prožít vlastní chudobu, vzbudí v nás vděčnost za Boží dary a vědomí, že bez něho nic nejsme a nic nemáme. Není lepší přípravy na oslavu Narození našeho Pána, kdy se budeme sklánět nad dítětem v jesličkách a učit se vidět v něm Spasitele.

Chudoba je poměrně složitý pojem. Nedá se dost dobře vymezit, aniž bychom nejprve rozlišili její jednotlivé druhy. Nejčastěji je rozdělována na chudobu hmotnou a duchovní; tyto dva druhy pak dále mohou být buď pozitivní (chtěné, dobrovolně zvolené) a nebo negativní (nežádoucí, nedobrovolné).

Negativní hmotná chudoba je nedostatkem nutných prostředků na zajištění důstojného živobytí. Je nedobrovolným společenským postavením, odlidšťuje a je nutné proti ní bojovat. Pozitivní hmotnou chudobu lze charakterizovat jako dobrovolné zřeknutí se hmotných dober ve prospěch něčeho lepšího: pro nebeské království (chudoba prorocká, eschatologická), ve prospěch hlásání evangelia (chudoba misionářská, apoštolská). To je chudoba evangelií. Následování chudého Boha cestou skromnosti a odříkání. Být jako on: chudý a pro chudé.

Negativní duchovní chudoba znamená nedostatek duchovních dober. Je nebezpečím pro syté a bohaté, kteří si myslí, že jim nic nechybí, kteří slouží mamonu a proto nemohou sloužit Bohu (srv. Mt 6, 24), a o nichž Pán Ježíš říká: Běda vám, boháči, neboť už máte své potěšení. (Lk 6, 24) Konečně pozitivní duchovní chudoba, chudoba blahoslavenství, ta je totéž co naprostá svoboda a nezávislost. Pokora a důvěra v Boha. To je chudoba Mariina, chudoba pastýřů, chudoba, bez níž se neobejdou opravdové Vánoce, bez níž není možný skutečný křesťanský život.