Bůh přišel mezi lidi

Kristus se narodil, zpívejte „Sláva“! Kristus sestoupil z nebe, jděte mu naproti! Kristus je na zemi, povstaňte! Zapěj Hospodinu, celá země (Žl 96,1)! Radují se nebesa, jásá země (v. 11), neboť ten, kdo je z nebe, se nyní nachází na zemi. Kristus se stal člověkem, třeste se a radujte se. Třeste se pro svůj hřích, radujte se pro naději, kterou přináší. ... Kdo by se neklaněl tomu, kdo je začátkem? Kdo by nechválil a neoslavoval toho, kdo je koncem?

Znovu se trhá temnota, znovu je stvořeno světlo. Egypt se znovu noří do temnot (srov. Ex 10,21), Izrael je znovu osvícen ohnivým sloupem (srov. Ex 13,21). Lid, který sídlí v temnotě nevědění, uvidí veliké světlo poznání (srov. Iz 9,1). Staré věci pominuly, hle - jsou tu nové (2Kor 5,17). Zaniká litera, vítězí duch. Pomíjí stíny, vstupuje pravda. Opakuje se Melchizedech - ten, který neměl matku, se rodí bez otce. Nejprve byl bez matky a nyní je bez otce. Zákony přírody jsou postavené na hlavu...

Národy všechny, tleskejte rukama (Žl 46,1), protože dítě se nám narodilo, syn nám byl dán. na jehož rameni spočinula vláda (na kříži byl vyzdvižen) a bylo mu dáno jméno Divuplný rádce (Otce), Anděl (Iz 9,5). Jan volal: „Připravte cestu Páně“ (Mt 3,3). I já provolám sílu a moc tohoto dne: Ten, kdo se nezrodil z těla, přijímá tělo. Slovo přijímá hmotu. Neviditelný se stává viditelným, na nedotknutelného si lze sáhnout. Ten, jenž je mimo čas, začíná přebývat v čase. Syn Boží se stává Synem člověka, Ježíš Kristus je tentýž včera i dnes i na věky (Žid 13,8)!

Při dnešní slavnosti oslavujeme příchod Boha mezi lidi, abychom i my mohli přistoupit, (anebo lépe) navrátit se k Bohu, abychom mohli opustit člověka starého a obléci nového. Jako jsme ve starém Adamovi zemřeli, tak žijme v Kristu. Opravdu, s Kristem se rodíme, jsme s ním přibiti na kříž, jsme s ním pohřbeni, s ním jsme vzkříšeni...

Proto dnešní svátek slavme božským způsobem a nikoliv jako se slaví státní svátky, ne ve světském duchu, ale v duchu, který přichází z jiného světa. Neoslavujme to, co přináší slabost, ale to, co uzdravuje; nikoli stvoření, ale obnovení.

-----

Gregorius Nazianzenus, Oratio 38, 1-4.

Pracovní překlad: David Vopřada