Celý život jediná chvála 2

Při zvěstování vyslovila Maria souhlas ke svému poslání být Boží matkou s důvěrou, aniž by chtěla vědět, co tím Bůh později všechno zamýšlí. Při setkání s Alžbětou vidíme, jak toto slůvko přechází ve chválu Boha, do Magnificat. Můžeme se domnívat, že Maria přinášela tuto chválu až doposledka – tedy i pod kříž! – Otci s vírou a důvěrou: Všechno se nakonec děje podle plánu a moudré božské prozřetelnosti, všechno je milost, všechno může sloužit k oslavě Boží velikosti.
Tak jako Maria, by měl vlastně každý křesťan kráčet pravou cestou, kterou pro něj určil Bůh s chválou a velebením poté, co vyslovil zásadní souhlas s tím, co s ním Bůh zamýšlí.

Chvála se ovšem ve zkouškách a nouzi natrvalo nemůže zdařit, nečerpá-li zcela vědomě z pramene nového života, ze srdce toho, který se stal člověkem. Teprve tak, to znamená s jeho chválou, která je jím nesena, může den za dnem, v každé situaci, ano dokonce v noci střízlivě a prostě stoupat k Otci. „Dává člověku i v noci prozpěvovat“ (Jb 35,10). Tak máme chápat připomínku v Ef 5,19: „Zpívejte Pánu, chvalte ho z celého srdce a vždycky za všecko vzdávejte díky Bohu a Otci ve jménu našeho Pána Ježíše Krista.“

V takové vytrvalé chvále může Bůh projevit svou přítomnost a učinit veliké věci: „Ty jsi ten Svatý, jenž trůní obklopen chválami Izraele“ (srov. Ž 22,4). Tato chvála se jakoby rozlévá po jeho světě, který leží spoután v okovech, a může uvolnit a rozbít to, co by Bůh svou milostí rád učinil. Ve skutcích apoštolských 16,25 a násl. je vylíčeno, jak se Pavel a Silas ve vězení modlili a zpěvem oslavovali Boha. „Rázem se otevřely všechny dveře a všem vězňům spadla pouta“: vnější znamení osvobození, jaké by Bůh chtěl dát i v jiných, skrytějších situacích. Ve chvále daruje Pán svou sílu: „Radost z Hospodina bude vaší záštitou“ (Neh 8,10) – „Hospodin je má záštita a píseň“ (Ex 15,2). Podle 2Pa 20,1 a násl. osvobodil Pán Izraelity od nepřátel bez boje, protože před ozbrojenci šli zpěváci a děkovali Bohu a chválili jeho velebnou svatost.

Při našem dovršení, kde jasně vystoupí Boží světlo, jeho láska, moudrost, slitování, spravedlnost a milost, se chvála a klanění ukáží ne pouze jako vhodné. Ukáže se pak, že odpovídají podstatě celého stvoření, které je Bohu chválou nanejvýš povinováno!
„Potom jsem viděl, hle, tak veliký zástup, že by ho nikdo nedokázal sečíst, ze všech ras, kmenů, národů a jazyků, jak stojí před trůnem a před tváří Beránkovou, oblečeni v bílé roucho, palmové ratolesti v rukou...A všichni andělé se postavili kolem trůnu, kolem starců i těch čtyř bytostí a padli před trůnem tváří k zemi, klaněli se Bohu a volali: Amen! Dobrořečení i sláva a moudrost, díky a čest i moc a síla Bohu našemu na věky věků. Amen!“ (Zj 7,9.11 a násl.).
„...všecko, co v nich jest, slyšel jsem volat: Tomu, jenž sedí na trůnu, i Beránkovi dobrořečení, čest, sláva i moc na věky věků!“ (Zj 5,13).

Jestliže na závěr ještě jednou zkonstatujeme: Bůh je láska a z lásky a pro lásku stvořil svět, ukáže se, že chvála a oslavování je výrazem lásky vůbec. Co ve Starém zákoně patří k věrnosti smlouvě: „On je tvá chvála. On je tvůj Bůh“ (Dt 10,21), co – poněkud skrytě – zaznívá v Písni písní: „Jak jsi krásný, milý můj“ (Pís 1,16), to se při dokonání smí oznámit zcela otevřeně: „A slyšel jsem zpěv jakoby ohromného zástupu, jako hukot množství vod a jako dunění hromu: Haleluja, ujal se vlády Pán Bůh náš všemohoucí. Radujme se a jásejme a vzdejme mu chválu; přišel den svatby Beránkovy...“ (Zj 19,5 a násl.).

Joh. Tauler říká: „Ať člověk vyzve nebe a zemi a všechno stvoření, aby mu pomohlo děkovat, protože to sám náležitým způsobem nezmůže.“ Láska znamená podstatné společenství – společenství chvály. Proto volání: Halelujah, tzn., oslavujte Jahve.
Snad nebude pro dnešní křesťany následující napomenutí zbytečné: „Oslavujte ho bezvýhradně a žijte ve chválách, jako by na nás byl vyplýtván ten nejdražší balzám, který vám byl kdysi vložen do srdce. Zůstaňte věrní a silní a plní naděje u kormidla dmoucích se vln chvály!“

Z knihy: Meinhard Gyr: Obnovte se v Duchu , vyd. Karmelitánské nakl. Kostelní Vydří 1994 kna.cz (din)