Charisma uzdravování v praxi

Od setkání v Lurdech mnohé skupiny více a více praktikují charizma uzdravování. Zámek skepticismu a racionalismu se vypařil. A jak dalece se modlitba stává především chválou a hlásáním vítězství vzkříšeného Krista, tak se také Bůh zjevuje ve fyzických i psychických uzdravováních.

Charizma uzdravení přichází obvykle ke slovu v rámci malé skupiny:

• ať už bezprostředně po modlitebním večeru,
  
• nebo mimo modlitební večer (některý jiný den).

Zkusme nyní kvůli jasnosti sledovat průběh jednotlivých etap před modlitbou, během modlitby a po modlitbě za uzdravení.

Následující impulsy, které vyrostly ze společné praxe, nechtějí být v žádném případě všeobecnými a absolutními pravidly. Každá jednotlivá skupina musí tyto pastoračně orientační poznámky podle jí vlastní milosti vždy přizpůsobit okolnostem jednotlivého případu.

Tím, že budeme o uzdravování mluvit, se naše víra nezvětší. Odvážit se modlitby za nějakého člověka, který trpí, to je první krok ke zkušenosti, že Ježíš Kristus opravdu vstal z mrtvých a že odpovídá na naše prosby.

1. Před modlitbou za uzdravení

Místo: Je třeba vybrat nějaký klidný prostor. Je vhodné, aby byla přítomná eucharistie. To pak může být důležitou pomocí v určitých "těžkých" případech.

Skupina, která se věnuje modlitbě za uzdravení, je vytvořena z malého počtu osob, které jsou na základě svých charizmat nebo ducha modlitby vybrány lidmi zodpovědnými za modlitební skupinu. Je třeba samozřejmě zajistit, aby k "modlitebnímu mužstvu" nepatřili skeptičtí lidé, kteří přišli jen "očumovat".

Je důležité, aby se nevytvořila nějaká falešná bariéra mezi těmi, kteří se modlí a těmi, kdo o modlitbu prosí.

Jednota a láska skupiny bude před Bohem působit uzdravení. Podstatný je dostatečný prostor pro společnou modlitbu, aby bylo dosaženo nezbytné jednoty, která se může dotknout Božího srdce.

Udělat kroky pokory a projasnění: Je dobré modlit se za sebe navzájem a prosit o tuto milost jednoty a pokory, odložit každou osobní zášť, veškerou žárlivost vůči přítomným i nepřítomným osobám a vzájemně si odpustit. "Pokořte se tedy pod mocnou ruku Boží, aby vás povýšil v ustanovený čas" (1 Pt 5, 6).

Je to Kristova láska, která skrze nás uzdravuje. Proto je nutné, abychom si udělali čas k odložení všech vlastních břemen a starostí a abychom vstoupili do soucítění Ježíšova srdce. Tak budeme moci také našim bratřím předat toto Kristovo soucítění, a ne nějaký sentimentální, čistě lidský soucit.

U Marie si vyprosit tuto milost soucítění a lásky k lidem, kteří nás budou žádat o modlitbu. Maria nás lépe než kdokoli jiný učí správnému soucítění a jasnému pohledu na naše bratry.

Udělat si čas, abychom mohli vzývat Ducha svatého, abychom mu mohli naslouchat a nechali se od něj vést, aniž bychom chtěli něco uspěchat. Nemáme co dělat s nějakým počítačem. Duch svatý je osoba a my jsme také osoby. Než se mezi osobami vytvoří pevné vztahy, chvilku to trvá.

Ve víře vyznat moc našeho Pána a Spasitele Ježíše Krista přítomnou v tomto okamžiku, vyznat jeho vítězství nad zlem, hříchem, nemocí.

Je důležité vzývání Ježíšova jména, jež však nesmí být nějakým mechanickým opakováním. Jde o to, abychom v jeho jménu zakotvili a spoléhali se na jeho působící moc.

V této neustálé disponovatelnosti pro Ježíšovu lásku bude Ježíš vždy - tak věříme - na naše modlitby odpovídat. Ale ne bezpodmínečně tím způsobem, jaký bychom očekávali. V tomto odevzdání se Duchu svatému mu předáváme i naši touhu po úspěchu podle lidských měřítek. Musíme se varovat jakéhokoli voluntarismu a důvěřovat, že Pán ví lépe, jaké cesty jsou pro jeho děti nejlepší.

2. Během modlitby za uzdravení

Pán nemůže darovat uzdravení, jestliže dotyčný člověk nezaujme postoj obrácení, postoj lítosti, jestliže není připraven odpustit a přijmout odpuštění. Často bude po modlitbě pozván přijmout svátost smíření, jestliže ji nepřijal již předtím. "Tvé hříchy jsou ti odpuštěny," říká Ježíš chromému, který byl uzdraven. Zve jej, aby nezůstal stát na stupni fyzického uzdravení, nýbrž aby se obrátil a zcela a radikálním způsobem změnil svůj život.

Člověk, který prosí o modlitbu nesmí být pasivní, ani když je vzrušený, rozčílený, zablokovaný nebo depresivní. I on má být pozván vyznat svoji víru v Ježíše, svého Spasitele, který pro něj zemřel, vyznat víru ve vzkříšeného Krista, jeho Pána.

Tento člověk se stále musí opírat o modlitbu bratří. Jestliže se cítí neschopen vyznat svoji víru, musíme mu pomoci zaujmout postoj chromého, kterého Ježíš uzdravil, protože se jej dotkla velká víra těch, kteří nesli lůžko nemocného.

Ježíš Kristus se stále obrací na nemocné: "Co chceš, abych pro tebe učinil?" Člověk, který žádá Ježíše o modlitbu, má vyslovit svoji prosbu. Jednoduše a bez zbytečných okolků se má obrátit na Ježíše, který je přítomen uprostřed skupiny.

Příslušníci skupiny této prosbě naslouchají a v modlitbě ji přijímají, bez velkého uvažování a posuzování. Není jejich úkolem provádět psychologickou analýzu, nýbrž spíše mají od samotného Otce přijmout pohled soucítění s jeho zraněným dítětem, které se na něj obrací.

Aniž bychom pomíjeli člověka, za kterého se modlíme, je důležité zůstat otevření tomu, co říká nebo chce říci Pán jemu. Vždyť přece nejde o "případy", o nemoci, které Ježíš uzdravuje, nýbrž jde o Boží děti, o osoby.

Na konci modlitby mají všichni společně děkovat Bohu a chválit Pána za to, co právě učinil.

Trvání modlitby: Bůh nás vyslyší ne kvůli tomu, že modlitba trvala velmi dlouho. V některých případech nás však Duch svatý povede k vytrvalosti.

Když jsme modlitbě věnovali dostatečně času, musíme se vždy jako děti přenechat tomu, co chce Otec ve své lásce učinit. Aniž bychom se pokoušeli posuzovat ovoce nebo výsledek naší modlitby. Neboť naše modlitba nepatří nám. Je to Boží dar.

3. Po modlitbě za uzdravení

Příslušníci skupiny se musí zavázat k tomu, že člověka, který se uprostřed nich obracel na Boha, ponesou ve své modlitbě, i když by s ním neměli žádný přímý kontakt.

V čase "zotavení", který následuje po modlitbě za uzdravení, musí mít tento člověk možnost, aby šel po své osobní cestě doprovázen nějakým členem skupiny, u kterého bylo rozpoznáno charizma tohoto bratrského doprovázení. Tímto způsobem se zabrání pádům zpět.

Jestliže je uzdravení efektivní, je často provázeno pokušeními (pochybnosti, znovuobjevení se symptomů nemoci) a zkouškami, které Pán připouští kvůli upevnění víry, lásky a svobody uzdravené osoby.

Je třeba dát velký pozor v otázce lékařské péče. Nikdy nesmí být nikdo vybízen k tomu, aby přerušil probíhající lékařskou péči. Lékař sám rozhodne, kdy je možné ji přerušit. Nakonec, když je uzdravení jisté a potvrzené, poprosí lidé zodpovědní za modlitební skupinu onoho uzdraveného člověka, aby v rámci modlitebního shromáždění vydal svědectví, aby tak byla posílena víra všech.