Čtení 10. - 13. týdne v mezidobí

pondělí 9. 6.

2 Kor 1,1-7

Mt 5,1-12

Všechna blahoslavenství jsou v určitém smyslu obsažena v prvním: Blaze chudým v duchu. Objev sám, jak jsou v něm zahrnuta!

úterý 10. 6.

2 Kor 1,18-22

Mt 5,13-16

Světlo a sůl jsou nezbytné pro život člověka. A stejně tak nezbytný je křesťan pro své okolí. V čem je nepostradatelný? Co může přinášet?

středa 11. 6.

2 Kor 3,4-11

Mt 5,17-19

Ježíš přišel naplnit, prohloubit starozákonní nařízení. Jak? To snadno najdeš, vezmeš-li do ruky Nový zákon a podíváš-li se na úryvky, které následují po dnešním evangeliu.

čtvrtek 12. 6.

2 Kor 3,15-4,1.3-6

Mt 5,20-26

Ochota k usmíření je typickým rysem Kristova učedníka. A někdy je nutné udělat první krok sám …

pátek 13. 6.

2 Kor 4,7-15

Mt 5,27-32

Svádí-li tě tvé oko … osvobozující moc tohoto Kristova slova může zakusit ten, kdo “na to vsadí”!

sobota 14. 6.

2 Kor 5,14-21

Mt 5,33-37

Kristus odmítá přísahu (jedná se o přísahu spojenou se slibem něco vykonat-není to tedy přísaha potvrzující uskutečněný čin), a to z jednoduchého důvodu: nikdo není pánem své budoucnosti. Počítám s tím skutečným Pánem?

Slavnost Nejsvětější Trojice

1. čtení Dt 4,32-34.39-40

Žádný jiný národ na zemi neudělal takovou zkušenost s Hospodinem jako Izraelité v Egyptě: byli vyvoleni Bohem, a to tak mocnými divy. Tato zkušenost byla “doplněna” na Sinaji: Izrael slyšel Boží hlas a zůstal naživu. To proto, aby poznal, že Hospodin je blízko a přináší život, ne smrt. Izrael tak má nabýt jistotu, že Hospodin je jediný Bůh a že bez něj není život.

2. čtení Řím 8,14-17

Otec je dárce života, a to skrze Ducha. Ten nás spojuje s Otcem a činí z nás jeho děti. A syn (dcera) má právo na dědictví pravé zaslíbené země, v blízkosti Syna - pokud ovšem o Krista stojí a následuje ho už teď.

Evangelium Mt 28,16-20

Na závěr Matoušova evangelia je závěť, odkaz Ježíšův: pokračovat v hlásání evangelia a křtít ve jméno Trojice, tj. skrze úkon křtu (čili ponoření do vody) ponořit do samotného nitra Trojice (=křtít ve jméno - jméno zastupuje osobu).

neděle 15. 6.

Dt 4,32-34.39-40

Řím 8,14-17

Mt 28,16-20

Přímo na zlatém tácu dostávám pozvání, abych si připomněl dar svého křtu: byl jsem ponořen do samotného “srdce” Trojice! To proto, aby můj život byl “v Trojici” - a abych svoje problémy a plány “ponořoval” (odevzdával) do vody života, do životodárného Pramene.

pondělí 16. 6.

2 Kor 6,1-10

Mt 5,38-42

Nepochopitelné - pokud jsem nepochopil, že na moji tvrdost, zlobu a netečnost Kristus neodpověděl mým odsouzením, ale darem sebe samotného na kříži.

úterý 17. 6.

2 Kor 8,1-9

Mt 5,43-48

Být jako Otec, žít jako On …

středa 18. 6.

2 Kor 9,6-11

Mt 6,1-6.16-18

Pro koho konám dobročinné skutky, modlitby, skutky sebezáporu?

čtvrtek 19. 6. Slavnost Těla a krve Páně

Ex 24,3-8

Žid 9,11-15

Mk 14,12-16.22-26

“Toto je moje tělo, má krev” - Ježíš se tedy dává plně, ne “napůl”. A nedává se “jako duch”, ale jako skutečný člověk - ovšem se “zduchovnělým tělem”. Dar všech darů, dar daný a dávaný mně …

pátek 20. 6.

2 Kor 11,18.21b-30

Mt 6,19-23

Oko zdravé, doslova “jednoduché”, je takové, které vzhlíží jen jedním směrem, k Bohu. Oproti tomu oko nemocné “pošilhává na dvě strany” a chtěl by “Boha i majetek”.

sobota 21. 6.

2 Kor 12,1-10

Mt 6,24-34

Zatěžovat se každodenními starostmi tak, že zapomínám na Otcovu péči a dobrotu - to je život otroka, a ne syna (či dcery).

12. neděle v mezidobí

1. čtení Job 38,1.8-11

Těžce zkoušený Job přestává důvěřovat v Boží péči a moc. Na jeho stížnosti přichází jako odpověď Boží zjevení doprovázené slovem. Bůh připomíná Jobovi, že je jen člověkem s omezenými zkušenostmi (nebyl při stvoření světa: 38,4.19-21), znalostmi (38,5n.) a schopnostmi (lit. text). Liturgický text má tedy posloužit k dokreslení Boží svrchovanosti, potvrzené evangeliem.

2. čtení 2 Kor 5,14-17

Pavel se musel opakovaně potýkat s lidmi, kteří podemílali jeho autoritu. Korinťanům proto připomíná, že na prvním místě je třeba se dívat na spolubratry a spolusestry jako na znovuzrozené Boží děti, “nové stvoření v Kristu” (i když na první pohled “lidským očím” není nic vidět). A nové stvoření - nový životní styl: nasadit se ne pro sebe, ale pro Krista.

Evangelium Mk 4,35-41

Po řeči v podobenstvích Marek předkládá čtyři zázraky (4,35-5,43), které budí zdání, že se jedná o kázání s názvem: Kdo je Ježíš. První zázrak ukazuje Krista jako vládce nad vodami. Mořské vody, jakožto nespoutatelný živel člověku nebezpečný, byly považovány za sídlo démonických sil. Vládnout nad mořem tedy znamenalo ovládat síly zla.

neděle 22. 6.

Job 38,1.8-11

2 Kor 5,14-17

Mk 4,35-41

Bouře uvnitř i navenek: hádky, celková rozladěnost, rozhněvanost na sebe a na nejbližší. I v těchto situacích se může projevit nespoutatelná moc tmy. A kdykoli na tu bouři nemáme, volejme …

pondělí 23. 6.

Gn 12,1-9

Mt 7,1-5

Co ti vadí na partnerovi, na sousedech? A nemáš náhodou stejné chyby? Pak je na místě “nejprve vyndat ze svého oka” tu nečistotu, abys byl schopný vidět druhého nezkresleně.

úterý 24. 6. Slavnost Narození sv. Jana Křtitele

Iz 49,1-6

Sk 13,22-26

Lk 1,57-66.80

Na každého, kdo se snaží žít Boží slovo, přijde dřív či později únava, pocit marnosti. Nebylo to jinak v životě Služebníka - v jeho ústech se však nenašla jen slova vyjadřující frustraci …

středa 25. 6.

Gn 15,1-12.17-18

Mt 7,15-20

Poznáte je po ovoci - zásada jednoduchá, uplatnitelná na mnoha rovinách (“životnosti svých zásad duch. života, rozlišování povolání, působení hlasatelů evangelia, nových “zjevení” a mimořádných jevů). Ale ve skutečnosti je to zásada použitelná jen po delším časovém údobí. Nicméně prozatím mohu mít za jisté, že mám hledat ovoce evangelia, a ne “krásná kázání” či senzační zážitky.

čtvrtek 26. 6.

Gn 16,1-12.15-16

Mt 7,21-29

Nemáme někdy pocit, že se náš život “sype a hroutí”? Pokud ano, nemusíme před skutečností utíkat a zavírat oči, ale postavit základy …

pátek 27. 6. Slavnost Nejsvětějšího Srdce Ježíšova

Oz 11,1.3-4.8c-9

Ef 3,8-12.14-19

Jan 19,31-37

Provázky lidskými, provázky milování jsem tě táhl … Ježíšova náklonnost se projevuje velmi konkrétně a lidsky. Kde ve svém životě vidíš projevy jeho přízně?

sobota 28. 6.

Gn 18,1-15

Mt 8,5-17

Odpověď obdivuhodná také proto, že pro tohoto vojáka Kristovo slovo nezůstává abstraktní: je tak skutečné a spolehlivé jako některé “jistoty” z každodenního života. Dokázal bys formulovat pomocí nějakých skutečností z běžného života, jak si představuješ “účinnost” Kristova slova?

slavnost sv. Petra a Pavla

1. čtení Sk 12,1-11

Život Kristových svědků odráží osud samotného Mistra. Tak je Petr zajat v den velikonoc jako Ježíš (srv. Lk 22,7). Avšak Petrovo poslání není ještě u konce, proto přichází ke slovu Boží mimořádný zásah na přímluvu společenství (12,5). Tato přímluva je vyslyšena vysláním anděla (12,7). Pronásledovaná církev se modlí jako Ježíš a zrovna tak zakouší pomoc od anděla, Božího vyslance.

2. čtení 2 Tim 4,6-8.17-18

Tento úryvek se nazývá “závěť apoštola”. V ní apoštol předává určitá doporučení Timotejovi a vyjadřuje své pocity před smrtí. Necítí se jako oběť, srovnává se jen s úlitbou (oleje, vína nebo vody) vylitou na oběť (v. 6). Přesto však vnímá, že tato úlitba je úplná. Závěrečné verše ukazují, do jaké míry Pavel následoval Krista: všichni ho opustili (v. 16), cítí se sám jako Pán (v. 17).

Evangelium Mt 16,13-19

Kontrast mezi míněním lidí a vyznáním učedníků (ústy Petra) má podtrhnout pravou identitu Ježíše. Na toto vyznání pak navazuje Petrovo poslání. Petr má být skalou, základem nového společenství (nezapomeňme však, že prapůvodní skalou je Kristus!). On je obdařen klíči, které jsou znamením moci.

neděle 29. 6.

Sk 12,1-11

2 Tim 4,6-8.17-18

Mt 16,13-19

Dostali velký Boží dar, dali velký dar - svého nasazení, a to až do krajnosti. O tom mluví i Pavlovo svědectví, které si mohu vyslechnout tak, jako kdyby apoštol národů žil mezi ještě námi a psal to právě nám …

pondělí 30. 6.

Gn 18,16-33

Mt 8,18-22

To jsou ti učedníci, kteří chtějí za Kristem … ale spíš za svými představami o Kristu. Následovat Krista znamená “sklonit své ucho” a poslouchat … a poslouchat … a poslouchat.

úterý 1. 7.

Gn 19,15-29

Mt 8,23-27

Proč se bojíš? Tváří v tvář nepřehledným situacím a zmatkům, klaď si tuto otázku. A pak si polož druhou otázku, kdo je pro tebe Kristus v tuto chvíli.

středa 2. 7.

Gn 21,5.8-20

Mt 8,28-34

A že někdy bys raději od Krista “co nejdál”? A že bys raději, aby se nemíchal do “tvých věcí”?

čtvrtek 3. 7. Svátek sv. Tomáše

Ef 2,19-22

Jan 20,24-29

Je sice pravda, že “máme věřit”, i když nevidíme, ale nemůžeme věřit, pokud neslyšíme - vždyť víra je ze slyšení (Řím 10,17)! A tak si nemusím položit otázku, “jak věřím”, ale spíš, “jak živím víru” - totiž nasloucháním Božího slova.

pátek 4. 7.

Gn 23,1-4.19; 24,1-8.62-67

Mt 9,9-13

Chci lásku, a ne oběť. Jako by Bůh řekl: nechci ani tak výkony, velké ctnosti, dlouhé modlitby. Chci především, abys měl oči otevřené pro “nemocné”. A těch se ujímal.

sobota 5. 7. Slavnost sv. Cyrila a Metoděje

Iz 61,1-3a

2 Kor 4,1-2.5-7

Lk 10,1-9

Nést radostnou zvěst - o to se pokusili, a s úspěchem, Cyril a Metoděj. A, pokud je pravda, že příklady táhnou, tak se mohu nechat oslovit jejich touhou získat pro Krista ty, kdo ho dosud neznají.

14. neděle v mezidobí

1. čtení Ez 2,2-5

Bůh svěřuje Ezechielovi poslání jít k Izraelitům s jedním cílem: mají poznat, že mezi nimi je prorok, tj. že Bůh je neopustil. Hospodin je totiž Bůh věrný, a proto přichází a oslovuje vždy znovu.

2. čtení 2 Kor 12,7-10

Tento úryvek je jeden z nejdiskutovanější kvůli záhadnému výroku “byl mi dán osten, posel Satanův”. Patrně se tím míní všechny ty těžkosti (při apoštolátu), které pokořují a vysilují Pavla. A protože Pavel bude i v takových extrémních situacích vítězem (pokud se spolehne na Boží příklon), zřetelněji bude vidět Boží moc.

Evangelium Mk 6,1-6

Tento text završuje druhou část evangelia (3,7-6,6) a ukazuje výsledek Ježíšovy misie. Reakce lidí však nepřekračuje pouhý údiv. Jakmile “jde do tuhého” a je třeba se rozhodnout pro evangelium, pak přichází odmítnutí. Proč? Protože ti Galilejci se dívají na Krista “příliš lidsky”, škatulkují ho jako každého jiného člověka: známe jeho příbuzné, víme o jeho práci. A nejsou ochotní vidět v něm něco víc, “víc než syna tesařova”.

neděle 6. 7.

Ez 2,2-5

2 Kor 12,7-10

Mk 6,1-6

Víra “umožňuje Kristu”, aby jednal, nevíra mu to naopak znemožňuje. A za touto nevírou se někdy paradoxně neskrývá “neznalost Krista”, ale “důvěrná” znalost: vždyť ho už “známe z kostela”, z kázání, z knih … už nás nemůže překvapit …