Čtení 3.-6. týdne v mezidobí

pondělí  20. 1.
Žid 5,1-10
Mk 2,18-22
Je tedy Ženich s námi, nebo ne? Odpověď je “ano i ne”. Je už s námi (a v nás!), ale ještě ne “v plnosti”. A proto “uvnitř sténáme”, pociťujeme prázdnotu nenaplněnosti. A proto se modlíme “Přijď, Pane Ježíši!”

úterý  21. 1.
Žid 6,10-20
Mk 2,23-28
Ježíš osvobozuje i od “falešných břemen”, která si člověk sám vymyslel a přibral (často z úzkostlivé zbožnosti a touhy po dokonalosti). Nemáš také ty taková “svazující pravidla”? Pak je odevzdej Pánu…

středa  22. 1.
Žid 7,1-3.15-17
Mk 3,1-6
Co je pro mě důležitější? Druhý člověk, nebo “litera zákona”? To poznávám snadno, když se nacházím v podobné střetové situaci jako Ježíš.

čtvrtek  23. 1.
Žid 7,25-8,6
Mk 3,7-12
Ježíš nestojí o lacinou reklamu, podobnou těm, které jsou v televizi či na billboardech. Na druhou stranu On “stojí o to”, abychom se nebáli “na něj poukázat” - slovem, nebo skutky.

pátek  24. 1.
Žid 8,6-13
Mk 3,13-19
Tento evangelní úryvek nás nemá oklamat, jakoby jen apoštolové (a potažmo kněží či řeholníci) byli povoláni žít s Kristem, kdežto “ostatní” se mají spokojit “jen s nedělní mší”. Každý z nás, díky křtu, dostal povolání k životu s Kristem, k přátelství s ním. A proto mohu už teď rozmlouvat s Kristem jako s přítelem …

sobota  25. 1.  Obrácení sv. Pavla
Sk 22,3-16
Mk 16,15-18
Bůh je schopný přivést k sobě i největšího nepřítele evangelia. Nelámu hůl nad některými beznadějnými případy?

neděle  26. 1.
Jon 3,1-5.10
Kniha Jonášova hlásá univerzalismus spásy (spásu pro všechny). Jedinou podmínkou je víra v Boha a zřeknutí se hříšných cest.

1 Kor 7,29-31
V sedmé kapitole Pavel odpovídá na některé konkrétní otázky ohledně manželství a celibátu. V následujícím krátkém úryvku apoštol zdůrazňuje, že žijeme ve výjimečné době, protože Kristus už přišel a nastala nová epocha. Proto náš život získal “nový rozměr” a smysl.

Mk 1,14-20
Ježíš hlásá, že je třeba změnit smýšlení (“obraťte se”) a přijmout “myšlení evangelia”: priority, postoje podle evangelia. Názorným příkladem takového obrácení (životního obratu) jsou první učedníci.

3. neděle v mezidobí
1. čtení  Jon 3,1-5.10
2. čtení  1 Kor 7,29-31
Evangelium  Mk 1,14-20
Opět všední dny? Název “mezidobí a všední dny” nás nesmí uvést v omyl. Kristus nezná všednost … a proto znovu a znovu má, co nabídnout. A znovu potřebuje naši novou důvěru, že na jeho milosrdenství sázíme.

pondělí  27. 1.
Žid 9,15.24-28
Mk 3,22-30
Ježíš byl nekompromisní vůči zlu: a kvůli tomu nebyl vždy populární a oblíbený. A že odkryje i v mém životě “stopy zlého”, toho se nemusím strachovat: to bude jen k mému prospěchu. Proto mu mohu “naplno” odhalit to, co je v mém srdci: on neničí, ale osvobozuje.

úterý  28. 1.
Žid 10,1-10
Mk 3,31-35
To je opravdu velká výsada: mít ke Kristu tak blízký vztah, že jsme jeho “bratři či sestry”. Nestojí to za to hledat cesty, jak být Kristu nablízku?

středa  29. 1.
Žid 10,11-18
Mk 4,1-20
Podobenství mě chce především ujistit o Boží velkorysosti: on rozsévá, i když nejsem “dobrou půdou” - on mě oslovuje, zajímá se o mě, volá k sobě i tehdy, když nejsem disponovaný. To je důvodem k děkování.

čtvrtek  30. 1.
Žid 10,19-25
Mk 4,21-25
Dnešní doba nás často “nutí” myslet ekonomicky: šetřit, rozpočítat peníze. Toto ekonomické smýšlení by se však nemělo promítat v našem vztahu k Bohu a k jeho slovu.

pátek  31. 1.
Žid 10,32-39
Mk 4,26-34
Tato podobenství mě povzbuzují, že evangelium má především sílu samo od sebe: tedy nezávisle na mé aktivitě, příčinlivosti. To mě může osvobodit od nezdravého pocitu, že “to stojí především na mně”.

sobota  1. 2.
Žid 11,1-2.8-19
Mk 4,35-41
Kristu není jedno, že mě trápí potíže rodinné nebo finanční, zdravotní nebo duchovní. Jen jedno ode mě očekává…

neděle  2. 2.
Mal 3,1-4
Prorok Malachiáš poté, co vytkl kněžím formální bohoslužbu, hlásá blízký “den Páně”: Bůh sám přijde jako soudce, který očistí svůj lid k pravé bohoslužbě. To nastane tehdy, když do chrámu vejde Pán, “anděl smlouvy”, tak nazývaný proto, že zprostředkuje smlouvu mezi Bohem a lidem.

Žid 2,14-18
Tento úryvek vysvětluje, jakým způsobem je Kristus prostředníkem (knězem): skrze solidaritu ke každému člověku, skrze “skutečně lidský život”. Díky “své lidskosti” Kristus “chápe” každého z nás. A nejen to - dává účinnou posilu těm, kdo se nachází v těžkostech.

Lk 2,22-32
I v tomto příběhu se ukazuje chudoba Svaté rodiny: v den Mariina kultického očišťování (tj. 40 dní po narození dítěte - Lv 12,1-6) je podána oběť chudých - pár hrdliček nebo dvě holoubata. Tento starozákonní rituál dostává svůj nový obsah: stařec Simeon a prorokyně Anna mohou vidět Boží spásu - Ježíše.

Svátek Uvedení Páně do chrámu
1. čtení  Mal 3,1-4
2. čtení  Žid 2,14-18
Evangelium  Lk 2,22-32
Už malé betlémské dítě přináší spásu: bez zázraků či mocných kázání. Stačí totiž jeho přítomnost … a tu mohu hledat v této tiché chvíli, při “obyčejných povinnostech”, při setkání s lidmi.

pondělí  3. 2.
Žid 11,32-40
Mk 5,1-20
“Jdi domů ke své rodině a pověz jim …”: nelehký úkol, jak jsme se mohli asi víckrát přesvědčit. A pokud neoslovují naše slova, mohou promlouvat aspoň naše skutky: nebojme se “vyzařovat evangelium”!

úterý  4. 2.
Žid 12,1-4
Mk 5,21-43
Dotýkat se Ježíše: pro některého obyvatele Palestiny tehdejší doby to bylo možné, ale pro nás?  Nemusíme rezignovat: i my se můžeme dotknout Ježíše vírou, hlubokou důvěrou. A v této důvěře mu ukázat “krvácející rány”.

středa  5. 2.
Žid 12,4-7.11-15
Mk 6,1-6
Víra “umožňuje Kristu”, aby jednal, nevíra mu to naopak znemožňuje. A za touto nevírou se někdy paradoxně neskrývá “neznalost Krista”, ale “důvěrná” znalost: vždyť ho už “známe z kostela”, z kázání, z knih … už nás nemůže překvapit …

čtvrtek  6. 2.
Žid 12,18-19.21-24
Mk 6,7-13
I vyšli … a uzdravovali nemocné. Patrně nejsme povoláni k tomu, abychom začali “obcházet” nemocné. Přesto jsme určitě povoláni k tomu, abychom vyšli ze sebe a viděli nemocné kolem sebe: lidi slabé fyzicky nebo duchovně. A takových se také ujímat: slovem, modlitbou, účinnou láskou.

pátek  7. 2.
Žid 13,1-8
Mk 6,14-29
Král Herodes původně nechtěl nechat usmrtit Jana Křtitele, ale nakonec podlehl nátlaku. Je poučné si všimnout, že slabost k Herodiadě ho přivedla k takovému kroku, i když původně “nechtěl”. Znám svoji Achilovu patu?

sobota  8. 2.
Žid 13,15-17.20-21
Mk 6,30-34
I ty prožíváš situace, kdy se cítíš jako “ovce bez pastýře”: rozkolísaný, nejistý, tápající. A v takových okamžicích si vzpomeň, že Ježíšovi nejsi lhostejný: on “má s tebou soucit” a chce tě vést po dobrých stezkách. Je jen na tobě, aby ses mu otevřel a naslouchal.

neděle  9. 2.
Job 7,1-4.6-7
Job, postižený hlubokými ranami navenek i uvnitř, vylévá své nitro a popisuje svůj stav pomocí různých obrazů (těžce pracujícího člověka, otroka či námezdníka). A jeho nářek se stává prosbou “pamatuj, Bože”.

Kor 9,16-19.22-23
Těm, kteří se odvolávají na zákon svobody (a tak neberou ohled na druhé), Pavel předkládá “sebe jako vzor”, aby ukázal prvenství zákona lásky. Tento zákon hledá to, co prospívá druhým, a dokáže se zřeknout i těch oprávněných nároků (v případu apoštola nepřijímat odměnu za hlásání evangelia).

Mk 1,29-39
Perikopa se skládá ze tří malých pasáží, z nichž první dvě ukazují Krista jako toho, kdo osvobozuje od projevů zla (nemoci nebo osobního zla). Třetí část vyzdvihuje, že tento Ježíš nepřišel jen pro jednu omezenou skupinu. Jádrem Ježíšovy činnosti je přitom hlásání Božího slova a vyhánění zlého ducha.

5. neděle v mezidobí
1. čtení  Job 7,1-4.6-7
2. čtení  1 Kor 9,16-19.22-23
Evangelium  Mk 1,29-39
Kristus se dotýká člověka v jeho bolesti: dotýká se jeho ran, nemocí, zranění. To vše mu mohu ukázat (mohu třeba vylévat svou bolest podobně jako Job). S plnou jistotou, že on je zkušený lékař.

pondělí  10. 2.
Gn 1,1-19
Mk 6,53-56
Klást Ježíšovi k nohám nemocné: to můžeme i my. Stačí je “přednést” před Pána: s vírou, že on je živý a má moc nad každou nemocí.

úterý  11. 2.
Gn 1,20-2,4a
Mk 7,1-13
Ctí mě rty … Pánu je milejší ryzí postoj srdce než “zbožné modlitby” či vnější postoje. A pokud si uvědomuji, že moje srdce je daleko od něho, nemusím zoufat, ale spíš ho mohu prosit, aby mě přitáhl k sobě a daroval pravdivé a upřímné srdce.

středa  12. 2.
Gn 2,4b-9.15-17
Mk 7,14-23
Pravdivý pohled do “sklepa mého srdce” může deprimovat. Ale nemusím se vydat do těch temných a špinavých komůrek sám: je tu i Kristus, který má moc odstranit všelijaké “harampádí”.

čtvrtek 13. 2.
Gn 2,18-25
Mk 7,24-30
Důvěřovat Kristu … až do krajnosti.

pátek  14. 2.
Gn 3,1-8
Mk 7,31-37
Představ si, že jsi na místě toho hluchoněmého: Ježíš se tě dotýká, říká …

sobota  15. 2.
Gn 3,9-24
Mk 8,1-10
A bylo mu jich líto. Počátek “dobroty” je vnitřní solidarita … Protikladem této solidarity je apatie, zahleděnost do svých problémů a cílů.

neděle  16. 2.
Lv 13,1-2.45-46
Tento zákon nám přibližuje, v jakém kulturním prostředí Kristus konal svou činnost. Vyloučení malomocného ze společenství a nařízení, že po uzdravení bylo třeba přinést oběť za usmíření, ukazují, že malomocenství bylo považováno za následek hříchu.

1 Kor 10,31-11,1
Pavlova řeč se stále točí kolem “svobody podřízené lásce”. I pokud se týká obyčejných záležitostí, křesťan má “hledat prospěch druhých” (a pokud možno nepůsobit pohoršení). Jinými slovy: ať se hledá vždycky Boží oslavení, které je spjaté s prospěchem druhých. Tak se napodobuje příklad Pavlův a, potažmo, Kristův.

Mk 1,40-45
Evangelium vykresluje Krista “s lidskou tváří” a s lidskými city: pohnut soucitem Kristus vztáhl ruku a uzdravil nemocného. Zákaz rozhlašovat zázrak se má opět chápat na pozadí toho, že jen po ukřižování a vzkříšení je možné “správně poznat Kristovu identitu”. A teprve pak nastává čas hlásání.
 
6. neděle v mezidobí
1. čtení Lv 13,1-2.45-46
2. čtení 1 Kor 10,31-11,1
Evangelium  Mk 1,40-45
Kdo je Ježíš? Jaký je jeho postoj k lidské bolesti? Zkus si představit Krista, který se s takovým pohledem plným soucitu dívá na tebe, tvé blízké… Jemu není lhostejné to, co prožíváš.