Dar uzdravování je charisma lásky
Můžete nám říci něco víc o sobě a svém životě s Bohem?
Jsem laik, civilním povoláním lékař. V charismatické obnově jsem zapojen od roku 1975, ale pokřtěn v Duchu svatém jsem byl již v roce 1972, v mých sedmnácti letech, když jsem prožil o samotě setkání s Pánem. Den nato jsem se začal modlit v jazycích, začal jsem číst Písmo… Tenkrát na Maltě ještě neexistovaly modlitební skupiny, neznal jsem nikoho s podobnou zkušeností - než se mi dostala do rukou jakási knížka o ”katolických letničních”. Později jsem tedy založil malé společenství. Dnes vedu na Maltě komunitu Maranatha o 200 lidech, jejímž hlavní službou je modlitba za uzdravení, duchovní, vnitřní (emocionální) i fyzické.
Kdy a jak jste vůbec zjistil, že máte dar uzdravování, a začal jste jej používat?
Začalo to už v roce 1969 nebo 1970, když jsem pomáhal jednomu narkomanovi dostat se ze závislosti. Odevzdal svůj život Pánu a začal žít jinak, ale po nějaké době začal znovu toužit po drogách. Jednou mi jeho matka zavolala asi ve 3 hodiny ráno, abych přijel a něco udělal, protože mu bylo zle. Byl jsem čerstvě po promoci a nechtěl jsem mu dávat žádná sedativa, protože jsem věděl, že by to jen uspíšilo jeho cestu zpět k závislosti. Byl to vysoký, mladý muž, který se tam zmítal po posteli. Já si najednou uvědomil, že apoštolové uzdravovali v Ježíšově jménu, a tak jsem mu rozkázal: ”Buď uzdraven v Ježíšově jménu!” A on se prostě posadil a byl úplně v pořádku, už nikdy se drog ani nedotkl… Tehdy jsem si uvědomil, že bych chtěl být Ježíšovým ”léčebným asistentem”. Pak jsem viděl člověka s těžce oteklýma rukama, které doslova před očima splaskly, když jsem je držel a modlil se, a podobně. Tak to začalo. V té době jsem se setkal s jedním americkým knězem, který sloužil darem uzdravení. Z počátku jsem se ale podobných bohoslužeb účastnil jako jeden z přímluvců, ”v zákulisí”.
A používáte tento dar i ve své lékařské praxi?
Věřím, že člověk má složku duchovní a tělesnou. Pokud se jako lékaři zabýváme pouze tou tělesnou, jsme jako veterináři. Chceme-li být lékaři lidí, musíme se zabývat i lidskou duší. Mnoho nemocí pochází z lidské duše. Třeba z nedostatku odpuštění a ze zahořklosti může pocházet mnoho nemocí, které mohou být trvale uzdraveny, jen pokud uzdravíme jejich kořen; ten se ale nachází v duchovní rovině člověka. A já věřím, že lékař by měl být připraven léčit obojí, to znamená, že je pro něj důležité nejen lékařské vzdělání, ale také to z oblasti duchovní - a rovněž jeho vlastní duchovní život.
Ale prakticky? Pacient přijde do ordinace a vy se s ním modlíte?
Normálně pacienta vyšetřím, zjistím, co mu je a napíši mu recept na to, co potřebuje. Pokud cítím, že by ta konkrétní nemoc mohla být uzdravena modlitbou nebo pokud ten člověk sám o ni požádá, pak se za něj bez problému pomodlím přímo v ordinaci.
Rozhodně není pravda, jak tvrdí někteří charismatici, že kdo užívá léky, nemá víru... Bůh uzdravuje, jak On chce, někdy zázrakem jako odpověď na modlitby, jindy skrze lékaře a léky, často skrze obojí…
Dosud jsme také mluvili pouze o fyzickém uzdravování, ale já vím, že také sloužíte v oblasti vnitřního uzdravování, můžete také říci něco o tom?
Uzdravování je jeden z darů, který zmiňuje svatý Pavel spolu s vírou a darem konání zázraků. Jedná se o moc, která pochází od Ducha Svatého. Člověk, který se modlí za uzdravení, je jen nástrojem v rukou Ducha Svatého. Je to v podstatě charisma lásky, je to způsob jak někdo může toho druhého milovat až k jeho uzdravení. Někdy tento dar rád nazývám darem celistvosti, protože člověka ”zceluje”.
Vnitřní uzdravování znamená, že se člověk může s Ježíšem vrátit do své minulosti a nechat Jej, aby uzdravil určité bolavé oblasti jeho života. Osobně nedělám velký rozdíl mezi fyzickým a duchovním uzdravením, věřím, že jdou ruku v ruce.
Můžete nám nyní říci něco více o vaší komunitě?
Malta je velmi malá, takže není nutné, aby lidé v komunitě žili pod jednou střechou, jsme si i tak velmi blízko. Každý týden máme setkání s modlitbou za uzdravení, kterého se zúčastňuje něco mezi 2000-5000 lidí, a býváme svědky úžasných věcí. Pán opravdu přichází v moci a lidé jsou uzdravováni v Ježíšově jménu. Dále pak pořádáme různá evangelizační setkání a semináře jak na Maltě, tak v zahraničí, hlavně pak v Itálii.
Myslíte si, že dar uzdravování je spíše darem společenství než jednotlivce?
Myslím, že je vždy bezpečnější být v této službě součástí širší skupiny, protože pak víte, že to nejsou jen vaše modlitby, které uzdravují, ale modlitby všech dohromady. Sice nemohu říci, že když se modlím sám, že se nic neděje, protože ono se děje. Ale i tehdy vím, že za mnou stojí další lidé. Já sám mám šest konkrétních přímluvců, kteří se za mě a mou službu stále modlí, a ještě několik v nebi. Vždycky, když jedeme někteří na misii, víme, že se za nás zbytek komunity modlí. Před těmi velkými setkáními s modlitbou za uzdravení se komunita týden postí a modlí, jak kdo může. Komunita je velkou podporou nejen pro mě, ale jsme si oporou navzájem. I dar uzdravování je mezi námi rozprostřen, slova poznání pronášejí i jiní lidé. Chodíme i do nemocnic a Bůh vyslýchá naše modlitby.
V komunitě je ale přítomno i mnoho dalších darů. Máme lidi, kteří slouží vnitřním uzdravováním, jiní vyučují, vedou semináře Obnovy v Duchu Svatém, další slouží darem hudby v naší skupině chval, pomáhají organizačně nebo hlídáním dětí, jiní, jak jsem řekl, slouží hlavně přímluvnou modlitbou.
Jsou některé dary úzce spojeny s darem uzdravování?
Velmi mocný a důležitý je zde dar uctívání a Boží chvály, uvádění do modlitby chval. Pak jsou zde dary jako slovo poznání, když Pán ukáže během setkání, co konkrétně dělá, co a koho uzdravuje. Je tu také dar víry – když přijde vnuknutí, musíte s vírou vystoupit a říci, že je něco uzdravováno.
A míváte nějakou zpětnou vazbu na lidi, kteří byli při těch setkáních uzdraveni?
Ano, měsíc po setkání se ti, kteří při něm byli uzdraveni, vrátí a řeknou své svědectví. Necháváme uplynout měsíc, protože pokud je nějaké uzdravení jen psychologické, tak se to časem proseje.
Ještě k vaší komunitě: jaký závazek na sebe berou její členové?
Začali jsme jako smluvní komunita, to znamená, že lidé podepisovali smlouvu, ale později jsme si uvědomili, že když chce někdo z nějakého důvodu komunitu opustit a je vázán jen písemnou smlouvou, zůstává sice v komunitě, ale jako mrtvý... Tak jsme usoudili, že smlouva v srdci je důležitější než na papíře.
Závazné je tedy v podstatě docházení na pravidelná setkání. Pak povzbuzujeme lidi ke každodenní modlitbě, četbě Písma a pokud možno ke každodennímu přijímání Eucharistie. Také je vybízíme k podpoře komunity a její služby, ale to není příliš striktní.
Je něco, co byste nám rád řekl po účasti na naší Konferenci?
Myslím, že to byla krásná konference, výborně zorganizovaná a vedoucí opravdu udělali vše, aby vše běželo bez problémů. Myslím také, že vaši vedoucí byli velmi otevření všem změnám, ke kterým je vedl Duch Svatý. A On vždy vyvolá nějaké změny, když mu nasloucháme...
Lidé mi připadali velmi otevření. Cítil jsem se přijat od první chvíle a přitom vím, že není pro lidi lehké přijmout někoho, koho neznají, kdo nemluví jejich jazykem.
-----
S Dr. Johnem hovořila Manika Jainová.