Duchovní dary

Když jsem byl malý, byl mou nejzamilovanější knížkou příběh o medvídku Rupertovi. Rupert se svými rodiči navštívil podmořskou jeskyni. Ta celá zářila a mihotala se kouzelnými světýlky a žili v ní skřítci s krásnými křídly, kteří dovedli létat. Ve mně to místo vyvolávalo pocity uctivé bázně a údivu. Nyní v dospělosti pociťuji něco podobného, když přemýšlím o darech Svatého Ducha. Jsou fascinující, atraktivní, jakoby zářící Boží slávou. Svatý Pavel je popisuje v 1 Kor 12,7 jako EPIPHANEIA, tj. zjevení slávy a přítomnosti vzkříšeného Pána.

V novozákonních listech existují tři místa, na nichž jsou vyjmenovány Boží dary - charizmata. První dvě nalezneme v Řím 12, 6 - 9 a Ef 1,7-14. Zdaleka nejznámější je však l Koř 12, 7- 12, o kterém již byla řeč. Uvádí se zde devět darů: moudrost, poznání, víra, uzdravování, mocné činy, proroctví, rozlišování duchů, modlitba v jazyku a výklad modlitby v jazyku. Exegeté však poukazují na skutečnost, že výklad není vyčerpávající. Je tu spousta dalších charizmat, o nichž se zde nemluví - celibát, dar slz, dar vize atd. Všechny dary Ducha koření v lásce, docházejí vyjádření láskou a v téže lásce budují křesťanské společenství - tělo Kristovo. Hodnota jednotlivých darů se liší a mírou této hodnoty je opět výlučně láska. Proto Pavel v 1 Kor 14,4 říká, že je dar proroctví (= schopnost promlouvat z Božího vnuknutí) důležitější než dar modlitby v jazyku. První totiž buduje společenství, zatímco druhý pouze modlícího se jedince.

Charizmata se dají rozlišit podle účelu:

a) DARY SLOVA: dar poznání, moudrosti, proroctví, kázání a vyučování - všech je třeba při zvěsto-váníevangelia. Ujišťují nás, že Boží spravedlnost trvá až ke dni soudu, přičemž my, hříšníci, žijeme v čase bezmezné a bezpodmínečné Boží lásky. Pokud tedy hledíme do očí Božímu milosrdenství, pak toto milosrdenství přijmeme nyní i v hodině naší smrti.

b) DARY MOCI: dar uzdravování, mocných činů, vymítání Zlého -tedy evangelium v akci, osvobozující a jasně demonstrující v něm obsaženou Boží pravdu.

c) DARY SLUŽBY: pastýřská služba, předávání vize, dar vedení a řízení. V těchto darech se rovněž zjevuje Boží milosrdenství a láska. Vyjadřují praktické důsledky této lásky ve všedním životě.

d) DARY MODLITBY: moc přimlouvat se či zpívat v jazycích, být naplněn a veden Duchem Svatým, niterně kontemplovat a uctívat Boha.

Současní učitelé církve, jako např. Kilián Mc Donnell a George T. Montague, poukazují na spojitost mezi iniciačními svátostmi, křtem v Duchu Svatém a dary Ducha, a to jak s ohledem na Písmo, tak i podle učení církevních Otců. Teprve poté, co si křesťané osvojí milosti přijaté ve křtu, mohou přijímat další, význačnější dary. Jak píše Frank Sullivan: "Křest v Duchu je náboženská zkušenost, která zažehl uje schopnost nově prožívat Boží přítomnost v životě. Toto působení obvykle zahrnuje jeden nebo více charizmatických darů."

Ve dvou dokumentech II. vatikánského sněmu předešli biskupové prorockým způsobem běh událostí. V konstituci o církvi (Lumen gentium 12) a dekretu o apoštolátu laiků (Apostolicam actuositatem 3) jsou zmiňována charizmata. Podle mého lze shrnout učení těchto dokumentů spolu s encyklikou Jana Pavla II.o povolání a poslání laiků v církvi a ve světě Christifideles laici (24) do následujících sedmi bodů:

1. Milost nepřijímáme pouze skrze svátosti a kněžskou službu, ale též skrze charizmata, zmíněná v 1 Koř 12.

2. Duch Svatý uděluje běžné i zářivé dary stejně kněžím i laikům.

3. Tyto dary byly dány k budování církve a lidskému rozvoji.

4. Dary by měly být přijímány s vděčností a bez zneklidnění.

5. Laici mají PRÁVO darů užívat a jimi sloužit.

6. Laici mají POVINNOST užívat darů pro dobro církve a světa.

7. Biskupové a kněží jsou pověřeni zkoumat dary z hlediska jejich pravosti, avšak nemají potlačovat Ducha svévolným užíváním své autority.

Znamená to tedy, že laici už nemají pouze nečinně přijímat službu ze strany kléru. Jsou povoláni a obdarováni, aby se stali aktivními partnery duchovenstva a aby tak byli spolunositeli evangelia ve všedním světském životě. Charizmata mají být používána k oživení víry těch, kterým chybí odvaha, kteří ochladli, a dále k evangelizaci nevěřících. Důležitá je i jejich ekumenická úloha. Vylévání Ducha neznamená další bariéru mezi jednotlivými církvemi a denominacemi. Dary byly vylity na členy všech církví. Užíváním darů se křesťan přibližuje k Ježíši, a tedy i k bližnímu. Během deseti let života stráveného v Severním Irsku jsem zjistil, že charizmata jsou jedinečnou příležitostí ke stavbě mostů jednoty. Papež Pavel VI. si přál: "Jak by bylo krásné, kdyby Pán znovu vylil ve větší hojnosti charizmata a církev jimi učinil plodnou a přitažlivou, aby získala pozornost a obdiv profánního sekularizovaného světa!" Díky charizmatické obnově bylo toto přání - alespoň v uplynulých památných dvacetipěti letech - částečně vyslyšeno.

Máme tedy všech ny důvody, jak říká svatý Pavel v 1 Kor 14, 1 abychom se drželi lásky a usilovali o duchovní dary.

Převzato s laskavým svolením z "CN special issue", překlad z angličtiny Pavla Strettiová.