Eucharistie - Ježíšova spásonosná přítomnost

Eucharistie – bratrská hostina zvěstující smrt Pána - je dovršena účastí a jídlem. Chceme se tázat, zda Ježíšův záměr, aby jeho učedníci společně jedli, je pouze symbolickým gestem anebo zda má svůj základ ve skutečnosti. Jinými slovy, zamýšlel Ježíš nabídnout sebe sama svým učedníkům pod znameními chleba a vína? Tématem této kapitolky je Ježíšova přítomnost při eucharistii.

Ježíšova slova „Toto je mé tělo“, „Toto je má krev“ značí, že Ježíš opravdu zamýšlel, aby chleba a víno byly jedno s jeho tělem a krví.

V protestantském prostředí existují o této Ježíšově přítomnosti pod způsobou chleba a vína pochybnosti. Samotné jádro diskuse se týká řeckého slova estin, totiž „je“. Je známo, že v řeckém prostředí toto slovo označuje totožnost mezi podmětem a předmětem, k němuž se vztahuje – krátce řečeno, má vliv na podstatu tohoto předmětu. V židovském prostředí se však slovesa „být“ užívá také ve významu metaforickém, přeneseném; Ježíš tohoto významu používá, když se přirovnává ke dveřím, cestě, skále, vinnému kmeni apod. Protestanti v tomtéž významu vykládají význam slova estin i ve větě: „Toto je mé tělo.“

Je třeba vnímat celý kontext, v němž byla slova pronesena. Je známo, že se velikonoční hostina zakončovala jedením obětiny. Aby měla tato obětina pro učedníky význam, říká Ježíš, že chléb a víno jsou opravdu jeho tělo a krev. Kdyby tomu tak nebylo, ztratil by se obětní význam celé hostiny (srov. předchozí kapitolku). Pojídání nové oběti (samotného Ježíše) znamenala obnovení smlouvy s Hospodinem.

Ve zkoumaných úryvcích Písma jsme viděli, že Ježíš sám prohlašuje, že ustanovuje novou smlouvu a novou oběť, tentokrát nikoli v krvi zvířat, ale ve svém vlastním těle a krvi přítomném v chlebu a vínu. Kdyby chtěl Ježíš dát svým slovům čistě symbolický význam, pak by skutečný význam neměly ani jeho výroky o obětování, oběti, nové smlouvě – tato slova by neznamenala skutečné obětování a opravdu novou smlouvu, protože by chybělo to nejpodstatnější – skutečná obětina.

Ježíš chtěl ale mluvit o skutečné oběti. Očividně zve učedníky, aby se této oběti zúčastnili a měli tak podíl na nové smlouvě a nové oběti. V tomto okamžiku musel dát Ježíš onomu „je“, estin, význam reálný, skutečný a nikoli pouze symbolický. Kdyby tomu tak nebylo, nová smlouva by neměla reálný podklad a všechno Ježíšovo konání by bylo pouhopouhým divadlem.

Protestantský teolog Max Thurian píše:

Památka Páně, svátost oběti kříže a Kristovy nebeské přímluvy má smysl pouze tehdy, pokud je Pán skutečně svátostně přítomný v eucharistii. Pokud tomu tak není, tato památka je pouze impozantní hrou se symboly, která však nenese žádnou ontologickou skutečnost. Pouze v moci Ježíšovy skutečné přítomnosti v eucharistii může existovat opravdová památka Páně, opravdová oběť v biblickém smyslu. Všechno, co jsme řekli, se stává skutečností a dostává smysl pouze v té míře, v které Kristus sám, skutečně a osobně přítomný, je činný v eucharistii jako kněz, oběť a pokrm. (L´eucaristia memoriale del Signore, sacrificio di azione di grazia e di intercessione, s. 285-286)