Eucharistie - oběť nové smlouvy
Jakým způsobem je možné spojit eucharistii a Ježíšovu oběť na kříži? Je součástí eucharistie také prvek oběti?
Poslední večeře je spojena s brzkou smrtí Pána a toto propojení je v Novém zákoně patrné. Pavel zahajuje své vyprávění o ustanovení slovy: „ Pán Ježíš v tu noc, kdy byl zrazen“ (1 Kor 11,23), kontextem poslední večeře je tedy Ježíšovo utrpení. Také synoptici vkládají poslední večeři do okruhu pašijí a kříže. Obětní povaha se netýká pouze kontextu, ale také znamení chleba a vína, která odkazují na kříž.
Výrazy „tělo, které se vydává za“ (Lk 22,19) a „krev, která se prolévá za“ (Mk 14,24).
Vydávat a prolévat jsou slovesa, která značí věnování, zasvěcení služebníka. Toto výrazivo nalezneme i ve čtvrtém zpěvu o trpícím služebníku u proroka Izajáše (Iz 52,13-53,12). Prorok oznamuje příchod člověka, který na sebe, ačkoli sám nevinný, vezme utrpení, kterého se lidem dostalo pro jejich hřích, a splatí je svou krutou smrtí, aby dosáhl vykoupení celého lidstva.
Zvláště termín enchynnomenon, „která se prolévá“ dobře vystihuje povahu Ježíšovy nabídnuté oběti, protože v řečtině vystihuje úplné darování něčeho za někoho. Vyslovení tohoto výrazu nad kalichem vína je jasným odkazem na násilnou smrt. Prolít není pasivní čin přelití tekutiny do jiné nádoby, ale je to obětní výraz pro násilně podstoupenou smrt. Pro židy pak má krev mocný symbolický význam: je sídlem života. Prolitá krev pak znamená prolití života, oběť, nabídnutí sebe.
Ježíšova slova pronesená nad chlebem a vínem nám dávají pochopit, že Ježíš prorocky předjímá přicházející událost vlastní brzké smrti pomocí symbolů chleba a vína a výslovně zve učedníky k tomu, aby se jeho smrti účastnili skrze bratrské stolování. Večeře je bratrskou hostinou, avšak pokrmem této hostiny je Ježíšova oběť. Nejde pouze o připomínku oběti, ale předpokládá se účast na ní.
Zatímco Ježíš pomocí symbolů (svátostí) předjímá prorocky svou smrt, prohlašuje, že jeho tělo a krev se obětuje hyper, tedy za, pro, což má význam oběti nabídnuté za druhého. Tato předložka v sobě nese připomínku obětování. Toto obětování se děje podle Lukáše hyper pollón, doslovně tedy „za mnohé“, což můžeme podle hebrejské podoby rabbím (podle Iz 53,11) přeložit též „za všechny“. Ježíš se tedy obětuje za každého člověka a za celé lidstvo.
Společenství, které slaví Ježíšovu hostinu, se neomezuje na pouhé vzájemné bratrské pouto, ale středem hostiny je Ježíšova oběť na kříži. „Kdykoli tedy jíte tento chléb a pijete tento kalich, zvěstujete smrt Páně, dokud on nepřijde“ (Lk 11,26). Můžeme si všimnout, že Pavel používá slova „zvěstujete“, kterým ukazuje na teologický význam židovské památky, která obnovuje čin spásy pro současný okamžik. Podle tohoto výkladu je tedy eucharistie nyní Pánovou obětí a Pavlův text nás nenechává v tomto ohledu na pochybách.
Smlouva (hebr. berít, řec. diathéké), kterou Mojžíš potvrdil v Ex 24,8 pokropením lidu krví zvířat, je obnovena novou krví a novým životem, totiž krví a životem Ježíšovým, na nějž krev a život zvířat obětovaných podle Mojžíšova zákona pouze ukazovaly. Ježíšova smlouva je tedy nová ve dvou pohledech. Nový je její cíl, protože je určena pro všechny lidi a nejen pro izraelský národ. Nová je svým obsahem, protože není stvrzena krví zvířat, ale krví Ježíše Krista.
Pouze Matouš přidává spojení „na odpuštění hříchů“, což je účinek nové smlouvy, kterou prorokují Jeremjáš (Jer 31,33-34) a Ezechiel (Ez 36,26-27) a jejímiž hlavními znaky je odpuštění hříchů a dar Ducha svatého, které Bůh daruje svému lidu.
Závěrem můžeme shrnout, že Ježíš vložil do svých slov zcela jasně význam oběti vlastního života, do budoucna chtěl ustanovit památku na ni, aby tak jeho učedníci mohli aktualizovat a zvěstovat spásnou Ježíšovu smrt na kříži, protože ta přináší společenství Boha s člověkem na konci časů.
Autor vyučuje teologii svátostí na Papežské lateránské univerzitě v Římě. Pracovní překlad David Vopřada.