Jak se naučit žít v čistotě při náklonnosti ke stejnému pohlaví II.

O: Jakou roli pro tebe hrála víra ve tvém zápase se změnou tvého homosexuálního chování?

Morrison: Nedošel jsem k poslušnosti a cudnosti hned. Strávil jsem několik let tím, že jsem zkoušel být jak poslušný, tak sexuálně aktivní, nazýval jsem sám sebe „homosexuální křesťan“, někdo, kdo může zároveň věřit v Krista a přesto mít sex se stejným pohlavím.

Ale tím, jak jsem se začal víc modlit a jak jsem poznával víc Ježíše Krista, křesťanství v historii a životy svatých, a když jsem viděl svědectví ostatních věřících křesťanů o tom, jakou roli hrál Kristus v jejich životě, rozhodl jsem se, že již nechci být „křesťanem- homosexuálem“. Chtěl jsem být Kristův, a jestliže to, že ho miluji, znamená žít v čistotě a jestliže on mi s tím byl ochoten pomoci, tak je to to, co jsem chtěl a chci i dnes.

O: Pomohlo ti učení Jana Pavla II ? A proč?

Morrison: Myslím si, že Jan Pavel udělal křesťanům a dokonce některým lidem mimo křesťanství velkou službu svým opatrným vysvětlením a zvěstováním teologie těla. Myslím si, že je tu dnes veliký zmatek ohledně role, kterou naše těla hrají v našem spirituálním životě, a důležitosti našich těl jako části celého našeho stvoření. Jan Pavel II tím položil základy pro velmi důležitou část církevního poselství pro další tisíciletí.

O: Jak může církev povzbuzovat lidi, kteří jsou v zajetí homosexuálního chování, aby žili v celibátu a čistotě?

Morrison: Církev může pomoci všem lidem, kteří nežijí v páru, ať už homosexuálním nebo ne, aby si vytvářeli a posilovali přátelské vztahy, které nezahrnují sex. Tolik lidí dnes, a nejen těch mladých, je zmatených, co to vlastně pravé přátelství je a jak je důležité mít emocionální intimitu v našem životě. Církev vyzývá svobodné muže a ženy, aby žili v čistotě, ale nevyzývá nás k tomu, abychom žili v izolaci. Církev by měla pomáhat učit lidi, že život, který je emocionálně uspokojující, může být žit bez sexuálních aktivit.

O: Co bys poradil ostatním, kteří jsou také přitahováni ke stejnému pohlaví?

Morrison: Nemyslete si, že vaše homosexualita musí sama o sobě určovat vaše životy. Lidská bytost je tak velkolepě komplexní, že není možné ji označit nálepkou: „Já jsme homosexuál“ nebo „Já jsem lesbická“. Zvláště, když je člověk mladý a ještě se sexuálně neprojevil, nesmí si myslet, že bude v budoucnu pociťovat stejnou míru homosexuality jako nyní. Nemyslete si, že vás Bůh nemůže milovat, protože žijete s přitažlivostí ke stejnému pohlaví. Nemyslete si, že ho proto nemůžete hledat a že se nemůžete snažit se stát svatými.

David Morrison je autorem knihy „Beyond Gay“ („Za homosexualitou“), která byla publikována Our Sunday visitor, a je zakladatelem a moderátorem „Odvaha online“, podpůrné komunity online. Tento rozhovor se poprvé objevil na ZENIT a je přetištěn s jejich svolením, www.zenit.org.