Ježíšův křest
Katolický kněz Pat Collins CM píše knihy a přednáší spiritualitu na All Hallows College v Dublinu, rozjímá o nových růžencových tajemstvích světla, která ustanovil současný papež v říjnu 2002. V tomto zamyšlení se zabývá tajemstvím "Ježíš, pokřtěný v Jordánu" a jeho významem pro náš vlastní křesťanský život.
Ježíšův křest je prvním tajemstvím, které Jan Pavel II. přidal k modlitbě růžence. A vpravdě si to prvenství ono tajemství zaslouží, neboť mělo klíčový význam v životě Toho, který je "světlo světa" Jan 8:12. V evangeliu sv. Marka čteme ve verši 1,11: "A z nebe se ozval hlas: Ty jsi můj milovaný Syn, tebe jsem si vyvolil." Tato slova nacházíme již ve Starém zákoně a to na dvou místech. U Izajáše ve verši 42,1 říká Pán: " Zde je můj služebník, jehož podepírám, můj vyvolený, v němž jsem našel zalíbení. Vložil jsem na něho svého Ducha." A dále v Ž 2,7 čteme: "On mi řekl: Ty jsi můj syn, já jsem tě dnes zplodil." Když Ježíš uslyšel tato slova, znamenala pro něj několik skutečností.
Za prvé si mohl být nyní více vědom Otcovy nekonečné lásky k sobě, jakožto Synu Božímu obdařenému vší dokonalostí Boha. Papež Pavel VI. si všímá této události ve třetí části své encykliky o křesťanské radosti Gaudete in Domino: "Ježíš .... ví, že je milován svým Otcem. V okamžiku svého křtu na břehu Jordánu je tato láska, která je přítomna od prvního okamžiku Vtělení, nově zjevena… Tato jistota je neoddělitelná od Ježíšova vědomí. Je to Boží přítomnost, která Ho nikdy úplně neopouští. … Pro Ježíše to není otázka dočasného či občasného uvědomění si této lásky. Láska, kterou vždy znal jakožto Bůh již v náruči Otcově, se nyní ozývá, rezonuje v jeho lidském vědomí.." Toto vědomí je stoprocentně a podstatně vyjádřeno v oslovení "Abba Otče."
Za druhé, Ježíš při svém křtu jasně poznává, že je oním zaslíbeným Mesiášem. Lidé očekávali politického osvoboditele, který by nejprve zlomil kruté jho římských zákonů a následně vyhlásil Boží svrchovanou vládu nad celým světem. V okamžiku pomazání Duchem svatým přijímá Ježíš povolání být tím trpícím Služebníkem, kterého předpovídá prorok Izaiáš. A tak ačkoliv byl jeho křest okamžikem obrovské radosti, jsou zde také náznaky kříže, který má jednou přijít. Jakožto trpící služebník bude Ježíš jednou " v opovržení, kdekdo se ho zřekne, muž plný bolesti, zkoušený nemocemi, jako ten, před nímž si člověk zakryje tvář " (Iz 53,3).
Za třetí si Ježíš v důsledku zkušenosti křtu uvědomuje své poslání. Toto vyjádřil jasně v synagoze doma v Nazaretě, když přečetl tato slova: "Duch Hospodinův jest nade mnou; proto mne pomazal, abych přinesl chudým radostnou zvěst; poslal mne, abych vyhlásil zajatcům propuštění a slepým vrácení zraku, abych propustil zdeptané na svobodu, abych vyhlásil léto milosti Hospodinovy." (Lk 4,18-19). Jako evangelizátor chudých byl povolán, aby všem, a zvláště těm, kteří byli "byli vysílení a skleslí jako ovce bez pastýře" (Mt 9,36) ukázal tu stejnou bezpodmínečnou a ničím neomezenou lásku, kterou Ho zahrnoval Otec. Bůh chtěl, aby všechna jeho slova a skutky byly v této lásce zakořeněny, aby tuto lásku prokázal a vychovával jí ty, kteří v Něj věří. Ježíš byl své křestní identitě a poslání naprosto věrný. Několik let poté o Něm sv. Petr mohl říci: "Dobře víte, co se dálo po celém Judsku: Začalo to v Galileji po křtu, který kázal Jan. Bůh obdařil Ježíše z Nazareta Duchem svatým a mocí, Ježíš procházel zemí, všem pomáhal a uzdravoval všechny, kteří byli v moci ďáblově, neboť Bůh byl s ním" (Sk 10:37-38).
Jak nám Pavel připomíná v listě Římanům (6,4) i na jiných místech, mají křesťané podíl na na Kristově křtu i poslání. A to díky svému křtu a skutečnosti, že dále poznávají přítomnost, lásku a činnost Boží ve svých životech skrze křest v Duchu svatém. Jak to sv. Pavel tak výmluvně říká: "Neboť Bůh, který řekl `ze tmy ať zazáří světlo´, osvítil naše srdce, aby nám dal poznat světlo své slávy ve tváři Kristově" (2 Kor 4,6). A na závěr přicházíme k tomuto slovu: "Jako Otec miloval mne, tak jsem já miloval vás" (Jan 15,9). Také si musíme uvědomit, že jsme děti Boží, neboť: "Těm pak, kteří ho přijali a věří v jeho jméno, dal moc stát se Božími dětmi " (Jan 1,12). Jakožto Boží děti jsme povoláni k tomu, abychom měli podíl na poslání i moci charismat samotného Ježíše.: "Amen, amen, pravím vám: Kdo věří ve mne, i on bude činit skutky, které já činím, a ještě větší, neboť já jdu k Otci" (Jan 14,12-13).
Převzato z magazínu Goodnews anglické Obnovy v Duchu svatém. Překlad -ta-.