Křest v Duchu I.
Dříve než začneme hovořit o Duchu Svatém, bylo by dobré snažit se pochopit, co znamená Obnova v Duchu Svatém. Po 2. vatikánském koncilu bylo mnoho věcí v životě církve obnoveno (liturgie, pastorační péče, kanonické právo, řeholní konstituce včetně řeholních rouch). Jistě jsou všechny tyto věci důležité, ale postihují pouze vnějšek a běda nám, máme-li pocit, že zde náš úkol končí, protože Bohu nezáleží ani na strukturách, ani na organizaci, ale na lidských duších.
Svatý Ambrož píše: "Je dílem lidských duší, že je církev krásná"; a proto je úkolem lidských duší, aby samy usilovaly o to být krásné.
1. Obnova je obnovou, v níž hlavním autorem je Bůh, nikoli člověk. "Já, nikoli ty", říká Pán, "tvořím všecko nové" (srov. Zj 21,5). "Můj Duch - a jen On - může obnovit tvář země" (srov. Ž 104,30). Z náboženského hlediska máme sklon dívat se na věci z ptolemaiovského pohledu: základem jsou naše snahy, organizování, výkon, reformy, dobrá vůle - ve středu stojí naše země, kterou Bůh přichází podpořit a korunuje ji svou milostí a našim úsilím.
2. Musíme - a teď je to výkřik Slova - "vrátit moc zpět Bohu" (srov. Ž 68, 35), protože "Bohu patří moc" (Ž 62,12). Příliš dlouho jsme se snažili pro sebe Boží moc získat tím, že jsme se chovali, jako by patřila nám a jako by na nás záleželo, jak jí budeme užívat. Zde musíme zcela změnit svou perspektivu, to znamená prostě přiznat, že nemůžeme bez Ducha Svatého udělat vůbec nic, dokonce ani prohlásit, že Ježíš je Pán. (srov. 1 Koř 12,3)
Křest v Duchu není svátostí, ale ke svátosti - lépe řečeno ke svátostem - se vztahuje. Křest v Duchu znovu probouzí do života křesťanskou iniciaci. (Křesťanskou iniciací se rozumí uvedení člověka do plného společenství církve svátostmi křtu, biřmování a eucharistie - pozn. red.) V prvé řadě se vztahuje ke svátosti křtu. Angličtina pro tuto svátost přímo používá pojmenování "křest v Duchu".
Věříme, že křest v Duchu znovu oživuje a aktivuje náš křest. Abychom pochopili, proč svátost, již jsme přijali často brzy po narození, může dojít tak náhle obnovy a proč z ní můžeme přijmout tolik světla a energie, je nutné podívat se blíže na teologii svátostí.
Katolická teologie zná koncept o platně udělených, ale neúčinných svátostech.
3. Svátost je neúčinná, pokud ovoce, které má nést, je blokováno. Krajním případem je přijetí svátosti (manželství, kněžství ve stavu smrtelného hříchu. Za těchto okolností-, pokud není překážka hříchu odstraněna pokáním, nepůsobí svátost žádnou milost. Dojde-li k pokání, svátost se oživí díky nesmazatelnému znamení a neodvolatelnosti Božího daru: "Jsme-li nevěrní, Bůh zůstává věrný, neboť nemůže zapřít sám sebe" (viz 2 Ti m 2,13).
Co je v případě křtu příčinou toho, že ovoce křtu zůstává bez účinku? Svátosti nejsou magické rituály, působící mechanicky bez spoluúčasti člověka, bez jeho odpovědi. Jejich účinek je ovocem spolupráce Boží a lidské svobody (v otázce milosti jde o milost Kristovu a Ducha Svatého); také svatý Augustin řekl: "Ten, který tě bez tvé spolupráce stvořil, tě bez tvé spolupráce nespasí."
Opus operatum křtu - jmenovitě Boží stránka neboli milost, má několik hledisek: odpuštění hříchů, dar teologických ctností víry, naděje a lásky (ty jsou pouze zasety v podobě semene), Boží synovství - to vše je dáváno skrze účinné působení Ducha Svatého.
Ale v čem spočívá opus operantis křtu - jmenovitě stránka lidská? Spočívá ve víře! "Kdo uvěří a přijme křest, bude spasen" (M 16,16). Vedle křtu je tu proto ještě jiný prvek: víra člověka. "Těm pak, kteří ho přijali, a věří v jeho jméno, dal moc stát se Božími dětmi" (Jan 1,12).
Křest je Boží pečetí lidské víry. "V něm byla i vám, když jste uslyšeli slovo pravdy, evangelium o svém spasení, a uvěřili mu, vtisknuta pečeť (míněno samozřejmě ve křtu) zaslíbeného Ducha Svatého" (Ef 1,13).
V prvotní církvi byl křest mocnou událostí tak bohatou na milost, že nebylo normálně potřeba nového vylití Ducha, jak je známe dnes. Křest byl udělován dospělým, kteří se obrátili z pohanství, byli jak se patří vyučeni a připraveni, aby při křtu učinili vyznání víry jako svobodnou a zralou volbu.