Maria v horní místnosti
Krom jiných věcí tam právě ona učila dvanáct apoštolů zpívat Boží chvály, jak říci Duchu svatému „ano“, jak Bohu přinést každý kousek slávy a byla to ona, kdo ostatní naučila lekci životně důležité, té, kterou v sobě skrývá její inspirovaný a prorocký zpěv - Magnificat!
Vroucně se s prvními učedníky modlila a modlila se také za ně. Bezpochyby se modlila více než všichni ostatní. Když ona řekla: „Přijď, Duchu svatý!“, byla to modlitba, kterou Bůh zkrátka nemohl odepřít!
Právě v horní místnosti Maria zjevila učedníkům o jejím Synu více, než oni kdy tušili. Byli s ním pouze tři roky. Maria ho znala třiatřicet let a k tomu ještě devět měsíců naplněných modlitbou, kdy jej měla sama pro sebe.
Mluvila k oněm sto dvaceti, kteří poté, co Ježíše viděli ukřižovaného, v něj stále ještě věřili, o Duchu svatém, který měl brzy přijít. Znala jej velmi dobře, vždyť to byl její božský Snoubenec! Věděla přesně, jak mocný je, dost mocný nato, aby z ní učinil panenskou Matku Boží.
Byla v horní místnosti a poskytovala svým duchovním dětem mateřskou útěchu, uzdravení, odpuštění, sílu, porozumění, naději a lásku. Možná také pomáhala s vařením a pomáhala všemožně tak, aby ostatní potěšila a podpořila.
Se všemi se dělila o svou neotřesitelnou víru a učila je, jak trpělivě čekat na chvíli, kdy se Bůh rozhodne jednat. Kdyby tam byl Josef, určitě by jí s tím mohl pomoci! Několikrát ti dva spolu čekali na Boží zásah, zvláště ve chvíli, když anděl přišel k Josefovi, aby mu vysvětlil tajemství Mariina těhotenství.
Apoštolové nevěděli, jak dlouho budou muset čekat a modlit se před příchodem Svatého Ducha! Jeden, dva, tři dny, možná dokonce déle! Maria byla s nimi a pomáhala jim vytrvat. Je možné si představit, že kdyby někteří z nich nestáli dostatečně blízko Marie, možná by ztratili poslední naději a odešli z horní místnosti pryč jen několik minut před příchodem Ducha.
Předtím, než znovu vstoupíme do horní místnosti, si musíme být jistí, že vcházíme do místnosti, v níž je Maria. Jinak bychom totiž byli ve špatné místnosti! Jako snoubenka Ducha svatého je Maria tou, která otevírá dveře. Její poslání a poslání Ducha svatého byly spojené velmi těsně již od počátku. Jako snoubenci se společně namáhali, aby dali zrod Kristu a krásným a mocným způsobem stále spolupracují, aby se duchovně narodilo a rostlo každé nové dítě Boží. Od Ducha svatého pocházejí všechny dary, všechny ctnosti, všechno ovoce svatosti a všechny nadpřirozené milosti, kterých je tak potřeba, pokud máme dosáhnout svatosti a naplnit své poslání. Když Duch rozděluje tato požehnání, používá k tomu pravidelně lidské nástroje. Není překvapením, že jeho oblíbeným a nejvíce účinným nástrojem je Maria neposkvrněná, jeho věrná, krásná a milovaná snoubenka!
Naše spása začala - nadešla chvíle vtělení - když se spojily Mariino „ano“ a moc Ducha svatého. Kdo by byl mohl apoštoly lépe připravit na příchod Svatého Ducha, než jeho vyvolená snoubenka? Bůh vskutku nikdy neplánoval Letnice, aniž by neviděl, že tam bude i Maria! Maria učinila víc, než že se s apoštoly sdílela, modlila, učila je, plněji zjevila svého Syna a svou mateřskou podporou se snažila, aby vytrvali. Podařilo se jí také, že pochopili význam a smysl Letnic, takže na tuto mimořádnou milost mohli odpovědět rychle a správně.
Být nablízku Marii je důležité pro nás pro všechny dnes, jako to bylo důležité pro apoštoly v horní místnosti. Žena, která počala Ježíše tím, že ji zastínil Duch, rozumí lépe než kdo jiný důvodu, proč Bůh seslal svého Svatého Ducha. Seslal Ducha Marii, aby mohla porodit Ježíše v betlémském chlévě. Sesílá svého Ducha nám, abychom mohli porodit Ježíše v životech a srdcích všech, které potkáváme. Protože apoštolové byli v horní místnosti s Marií, věděli přesně, co dělat, když byli pomazáni Duchem. Ihned je vidíme běžet ven ze dveří a dolů do ulic Jeruzaléma hlásat Ježíše druhým, tak jako Maria odešla do galilejských hor, aby přinesla Ježíše ke své příbuzné Alžbětě, jakmile se jí dotkla moc Ducha svatého.
Jinými slovy, Maria je dveřníkem horní místnosti. Otevírá dveře, vítá nás a stará se o to, abychom věděli, co čekat a co dělat v tomto chrámu milosti. Také nás ale vede znovu ven ze dveří, když nás v srdci a mysli ujišťuje, že Letnice jsou posilou pro vyslání - Letnice jsou tu kvůli evangelizaci!
Jestliže stojíme blízko Marii, nebudeme pouze vědět smysl našeho pomazání. Když budeme tohoto pomazání využívat, budeme se také stávat učenlivějšími, výkonnějšími a duchovně a apoštolsky úspěšnějšími. Jinými slovy, staneme se kvalitními nástroji Svatého Ducha, podobnými, i když ne tak kvalitními, jako samotná Maria. Proto církev nazývá Ducha svatého prvním hybatelem evangelizace a Marii hvězdou evangelizace. To je ale tým! Když se vracíme do horní místnosti, pojďme zpět, abychom stáli s Marií mezi prvními věřícími. Zaklepejme na dveře a vězme, že nám je otevře Maria, a ta že se postará, abychom dostali potřebnou moudrost a milost. Povede nás také zpět ze dveří a zavede nás na cestu, na které vykonáme svůj úkol a vykonáme jej dobře.
Papež Jan Pavel II. říká zcela jasnými slovy v listu Tertio millenio adveniente: „Maria, která počala vtělené Slovo mocí Svatého Ducha a nechala se tak v celém svém životě vést jeho niternou činností, bude tou, kterou budeme kontemplovat a následovat jako ženu poslušnou hlasu Ducha, zářivý model pro ty, kteří se svěřují Božím zaslíbením (čl. 48). Ona, matka nejvznešenější lásky, bude pro křesťany hvězdou, která bezpečně povede jejich kroky... (čl. 59)“
Stále se máme co učit, a Maria je tou, která nás může učit. K tomu má určitě své mateřské „buňky“.
-----
Pracovní překlad David Vopřada z materiálů ICPE.