Milý Josefe

Milý Josefe, "VELKÝ ZAPOMÍNANÝ"

synu Davidův, nemohl jsem odolat pokušení, abych ti napsal, protože mnozí, hlavně o Vánocích, věnují větší pozornost Jezulátku nebo tvé snoubence Marii než tobě. I když v evangeliu vypadáš skoro nenápadně, velmi jsi přispěl k vykoupení lidstva. Tvá úloha byla tichá, mlčenlivá, ale nebyla druhotná. Tvé svědectví vrhlo světlo na dějiny a svítí v nich stále.

Drahý Josefe, tvá skrytost nás vede k zamyšlení a pomáhá nám, abychom byli "více lidmi", když jsme pohrouženi do skutečnosti, ve které tlachání a hřmot našich aktivit znemožňují mlčení a přemýšlení. Kamenem úrazu současného člověka je právě jeho neschopnost uzavřít se a meditovat o tajemství "bytí a existence". Příliš jsme zaujati jinými věcmi, které mají málo nebo nemají vůbec nic co dělat s naší lidskou přirozeností.

Milý nazaretský tesaři, mnozí tě považují za "velkého zapomenutého" v dějinách spásy. Ty jsi vždy pracoval bez protagonismu a bez ambicí. Bůh nemá rád, když se lidé derou o první místa, o role, které hýbou dějinami, jinak by byl nepoužil tebe a Marii, aby se vtělil do dějin. Ježíš si vyvolil vaši rodinu, aby se stal člověkem jednoduše, bez přílišného rámusu. Líbí se mu, když ho lidé milují v každodennosti, v námaze, v práci, bez okolků a bez výhrad.

Milý Josefe, když jsem četl evangelium, zaujalo mě, jak jsi miloval Marii: třebaže jsi příliš nechápal Boží plán, přijal jsi ji k sobě jako svou manželku, a respektoval jsi přitom Boží záměr, který se v ní měl naplnit. Žít s Marií, s tou, která tajemně zrodila Božího Syna, respektovat její zvláštnost, rozumět tajemství, které se v ní uskutečňovalo, milovat také její ustavičné panenství, jistě nebylo snadné. Ale dostal jsi sílu a odvahu od Boha, který působil i v tobě.

Jsi vzorem manžela, a dnešní manželé by se měli učit od tvého manželského života. Dnes je mnoho dvojic v krizi, manželství selhávají, rodiny se rozpadají. Také křesťanští manželé těžko chápou, co to znamená "snoubit se v Pánu", být domácí církví, ve které se láska mezi manžely prožívá i prostřednictvím lásky k druhým. Jaký prostor věnujeme jako rodina modlitbě? Jak žijeme pohostinnost, solidaritu, otevřenost pro utrpení bližních?

Tvá rodina, milý Josefe, byla posvátná nejen proto, že v ní byl vtělený Bůh, ale protože váš dům byl domem lásky, místem, kde jste se nechali utvářet tajemstvím Božího vtělení. Nebyl to Ježíš, kdo vás posvěcoval, nýbrž vaše "ano" Božímu plánu.

Často myslím na tvou jedinečnou úlohu Ježíšova otce. Když je ti dáván název "domnělého otce", neznamená to, že tvůj úkol byl druhořadý. Ale naopak, Bůh měl s tebou velký plán: měl jsi spolupracovat na tom, aby se Bůh stal pravým člověkem, opravdovým odborníkem na lidství.

To, že jsi byl "otcem", vycházelo ze skutečnosti, že jsi byl "muž spravedlivý", ne tak v očích světa, ale před Bohem. Proto jsi mohl vychovávat Ježíše k prostým věcem, k oběti, k práci, vštěpovat mu pravé životní hodnoty, úctu k druhým, velkodušnost, zbožnost. Mluvil jsi mu o Abrahámovi, Izákovi, Jákobovi, Mojžíšovi ... Ty sám svým životem jsi mu svědčil o tom všem. Ale kolik tátů, kolik vychovatelů je dnes málo věrohodných!

Zde narážíme na výchovu slovy. Jak se může někdo domnívat, že je dobrým otcem, jestliže doopravdy nemiluje, jestliže za dne hledá, jak uniknout daním, jestliže platí dělníkům nedostatečné mzdy, a když potom večer u stolu komentuje noviny, vykládá synkovi o poctivosti! Výchova se nedá improvizovat, pedagogická výuka není soubor akademických pojmů, autoritářských strategií, paternalistických řečí, požadavků a odpírání. Ale je to síla lásky, která se musí nutně projevovat svědectvím.

Naše mládež nechce výřečné táty a mámy. Chce osoby, které je učí milovat. Jak můžeme vypadat před svými dětmi věrohodně, milý Josefe, když zaměňujeme dobro s neřestí ("Mému synovi nesmí nic chybět ..."), vážnost s permisivismem, hodnoty s nadbytkem, lásku se snadným sebeospravedlňováním? Ty a Maria, kolikrát jste řekli "ano" a kolikrát "ne" Ježíšovi, který "se vám podřizoval"? Pomoz našim otcům, aby byli opravdovými a věrohodnými vychovateli, protože svět potřebuje opravdové lidi.

Milý Josefe, vyučil jsi Ježíše tesařskému řemeslu. Také v tom si Bůh vyvolil pokoru: byl by si mohl vybrat otce, který by byl vladařem, obratným ekonomem, a byl by na vyšším společenském žebříčku. Ale on si vybral dělníka, dal přednost tomu, že ho znali jako "syna tesaře", zakoušel odříkání, pokořování, a současně prosté radosti a ryzí hodnoty drobných lidí.

Nevím, jestli jsi byl někdy bez práce, jestli jsi zakusil na vlastní kůži nejistou budoucnost, obavu ze zítřka, pokoření z pocitu neužitečnosti, hněv na někoho, kdo tě předstihl, protože měl doporučení. Ale jsem jist, že budeš moci pochopit všechny nezaměstnané, kteří budou prožívat Vánoce s obavou o svůj nejistý zítřek. Prosím tě, učiň, ať každý pocítí vřelost naděje, radostný optimismus, odvahu k lepší budoucnosti. Pomoz nám pochopit, že tyto situace nejsou nemilostí, nebo ještě hůře, "Božím trestem", ale důsledkem našeho sobectví, našeho nadbytku, naší lhostejnosti.

Bude mnoho takových, kteří vloží do jesliček své starosti, protože ztratili zaměstnání. Jim vlej, milý Josefe, tato slova naděje: "Každé ráno dostáváme od Boha celý den. Bůh nám dává den, který nám sám připravil. Není v něm nic přílišného ani zbytečného. Tento den je jeho mistrovským dílem a žádá od nás, abychom ho prožili. My se na něj díváme jako na jednu stránku agendy, označenou číslem a měsícem. Zacházíme s ním lehkomyslně jako s listem papíru. Kdybychom mohli procházet světem a viděli, jak se tento den vypracovával a rodil z hloubi věků, pochopili bychom cenu jediného lidského dne"

(Madeleine Delbrélová).

Z knihy Francesco Armenti: Otevřené dopisy, vyd. Karmelitánské naklad. Kostelní Vydří 2001 kna.cz