Mou modlitbou je Ježíš I.

Leží mi na srdci několik slov o Duchu Svatém. Kým je Duch Svatý? Ježíš miluje Otce a Otec Ježíše. Živá láska mezi nimi je božskou osobou pojící Otce a Syna. Pokud ho pozvu do svého srdce, i já budu postaven do proudu Otcovy a Ježíšovy lásky. Přichází-li Duch-Láska ke mně, nemění se, avšak já jsem proměňován. Proměnou nitra je milost. Milost posvěcující, zmocňující, uzdravující. Milost je jediným slovem proto, co ve mně Duch koná.

Duch mě vede k poznání pravdy - o Ježíši, o Otci, o Ježíšově vztahu ke mně a o mně samém. Odhaluje mi faleš a zlo v tomto světě. Dává mi poznat hřích, můj osobní hřích. Staví mě před skutečnost, že jsem hříšný. Učí mě upřímnosti vůči sobě samému bez toho, že bych si své chyby racionálně zdůvodňoval a dal se cestou kompromisů. Jsou lidé, kteří na kompromis mnohokrát přistoupili a ve jménu ledasčeho si dle vlastního názoru svá rozhodnutí dobře zdůvodnili. Naše jednání je tak často nesprávné, ale Duch odhaluje naši nepoctivost a poskytuje nám prostor k pokání. Ukazuje nám skutečnou hodnotu věcí, aby mohla růst naše vlastní pokora tváří v tvář Bohu i ve vztazích k bližním.

Duch mi ukazuje můj vztah k Ježíši, vede mě k Němu a skrze Něho k Otci. Není však pouhým Božím prostředníkem, poslem, mezičlánkem mezi mnou a Ježíšem. Ježíš tlumočníka nepotřebuje. Duch je osobním vztahem. On mne vede k Ježíši bezprostředně a staví mne před Jeho tvář. Je průzračný. Ale právě On mi umožňuje zaměřit vlastní bytí tak, aby se Ježíš stal jeho středem.

Nebýt slepým vůdcem

Máte-li vést společenství, musíte zaujmout stejný postoj. Vašim nejdůležitějším úkolem je výlučný vztah k Ježíši a navazujete-li nebo živíte vztahy k druhým lidem, musíte mít tuto pravdu neustále na zřeteli a všechny své vztahy jí podřídit. Váš vztah k Ježíši bude zdrojem života všech vašich vztahů, vnese do nich řád a udrží je ve správných mezích.

Stává se, že mé vztahy k druhým jsou chybné, snad s někým soupeřím nebo může být má láska k němu příliš vlastnická, snad miluji spíš se zaťatou pěstí než s otevřenou dlaní a milovaného využívám pouze k uspokojení vlastních potřeb. Kdosi kdysi řekl: "Miluji tu osobu příliš silně!" To odporuje podstatě lásky. Nikdy nemilujeme dostatečně. Nemůže se stát, že bychom milovali "přespříliš". Často však lásku zaměňujeme za sebelásku a milujeme plni vlastnických nároků. Stane-li se však vztah k Ježíši klíčovou skutečností mého života, uspořádají se i všechny mé vztahy správným způsobem. Prožití této skutečnosti nás přivede k pochopení důležitosti modlitby.

Základem všeho je osobní modlitba

Modlitba živí můj vztah k Ježíši, je jeho těžištěm, společenství s Kristem je středem mého života. Jeho základem je má osobní modlitba, přijímání Ježíše v Eucharistii a čas strávený v rozhovoru s Ním.

Jednou z milostí, které dává křest Duchem Svatým, je dar kontemplativní modlitby. Záleží pouze na mně, budu-li tuto milost rozvíjet. Někteří teologové tvrdí, že k rozjímavé modlitbě není povolán každý. Nevím. Mohu však říci jedno: Každý, komu se dostalo křtu Duchem Svatým, je vyzván k rozjímání. Je to milost všeobecná, milost Ducha Svatého, a proto je každému dána ve křtu. Ale zdaleka ne každý s ní spolupracuje natolik, aby se mohla rozvinout. Vyžaduje totiž mnoho času stráveného před Boží tváří.

Každý svůj den bychom měli prožít s Ježíšem. Denně bychom si pro Ježíše měli najít čas. Je mnoho způsobů modlitby, mnoho způsobů rozjímání (například růženec -kontemplace Ježíšovy osoby skrze tajemství života Jeho i Jeho Matky. Modlím-li se růženec, mohu jistým způsobem zakoušet Ježíše i Marii. Nesoustřeďuji se na jednotlivá slova modlitby, a přesto se jejich vyslovováním mohu zvláštním způsobem s Ježíšem a Marií sdílet). Tady začíná kontemplace. Mohu se též modlit v jazycích, i zpěv v jazycích je kontemplativní modlitba. Nemá základ v konceptuálním myšlení, ale soustřeďuje se výlučně na Ježíše. Mohu se modlit slovy - takzvanou Ježíšovu modlitbu ("Pane Ježíši Kriste, Synu živého Boha, smiluj se nade mnou hříšným") a mohu setrvat v tichu v Boží přítomnosti.

Modlitba je tou nejzákladnější věcí. Vedoucí modlitebních skupin, kteří nevedou intenzívní modlitební život, by neměli v čele skupiny stát. Kdo stojí v čele, má být veden Ježíšem. Ježíš mě však může vést jen tehdy, udržuji-li s ním blízký kontakt. Ten je možný jen při zachování věrnosti modlitbě. Bez ní nejsem ničím. V ní vyznávám Ježíše jako Pána svého života.