Katolická charismatická obnova
  

Hlavní menu:


Nejen o zlaté rybce

01.07.2002, autor: Alice Žváčková, kategorie: Rozhovory
Milý čtenáři, na tomto místě nečekej pohádku o splněných přáních, ale nabídneme ti rozhovor s ředitelkou jednoho zajímavého pražského sídlištního projektu - a ono to nakonec vlastně o těch splněných přáních tak torochu bude.

O největší farnosti v republice v Praze - Chodově toho bylo napsáno již mnoho. Do povědomí se zapsala legendárním stanem svatého Pavla, který sloužil bohoslužebným účelům vedle malého kostela svatého Františka. Před dvěma roky se stan po několika letech služby definitivně zřítil. O tom, co bylo dál, jsme si povídali s ředitelkou Křesťanského centra ing. Alicí Žváčkovou.

Redakce: Jak Křesťanské centrum začínalo?

Alice: V době, kdy stan doslova odnesl vítr, jsme již jednali o pronájmu části objektu bývalé Církevní mateřské školy. V září 1998 jsme uspěli v jednání s Místním úřadem Praha 11 a byl nám pronajat celý objekt. Je důležité říci, že získat jej nebylo jednoduché, protože jej obec chtěla komerčně využít a proti nám stála silná konkurence. Nicméně v listopadu rozhodla místní rada v náš prospěch. Celé toto období provázely intenzivní modlitby a hledání Boží vůle.

Projekt jsme ale připravovali již několik let předtím.

R: To je úspěch. Takže jste se hned nastěhovali do nové budovy?

A: Mělo to háček, bylo nutno provést rekonstrukci a vyžádat si k ní mnoho nejrůznějších povolení - stavební, hygiena, odbor školství a tak dále. Termín otevření Centra jsme si stanovili na 13. prosince - 3. neděli adventní, tedy necelé tři týdny po schválení. Tempo bylo hektické, provedly se nejnutnější stavební úpravy, uklízelo se až do rána před otevřením. To, že jsme situaci zvádli, považujeme za Boží požehnání. Bez něj by to ostatně stejně nešlo.

R: To jste to opravdu zvládli tak rychle?

A: Alespoň to nejnutnější ke zprovoznění jedné části, která dnes slouží jako kavárna. V dalších prostorách byla prozatímní kaple s kapacitou osmdesáti míst, což bylo na místní podmínky žalostně málo. Prostor plánovaný pro kapli byl v havarijním stavu a ještě se na něm pracovalo. Důležité ale bylo co nejdříve otevřít dveře - nejen obrazně, ale doopravdy - a sdělit obyvatelům města, že jsme tu pro ně.

R: Jak celý areál využíváte dnes?

A: V září 1999 se nám podařilo zprovoznit kapli sv. Ludmily s kapacitou 140 míst. Pravidelně se zde slouží mše svatá, konají se tu modlitební a ekumenická setkání, případně i koncerty. Kavárna U zlaté rybky je společenský klub, kde se pořádají také kulturní a vzdělávací programy. Bývalou kuchyni jsme pronajali organizaci YMCA, která zde otevřela centrum mládeže a doplňuje tak "sortiment" naší nabídky. V další části je nové mateřské centrum "Domeček". V provozu je také dětský klub na způsob salesiánské oratoře, různé kroužky, učí se zde náboženství a hudba, sídlí tu Farní charita. Nechci, aby to vypadalo, že suplujeme kulturní středisko nebo dům služeb. Je to "dům služby" ve smyslu otevřené náruče a podané ruky. Jsme otevřeni pro všechny obyvatele Jižního Města.

Často se také lidé ptají, proč jsme zvolili název "Křesťanské centrum" a zda tím spíše neodrazujeme. Pravdou je, že to určitou skupinu skutečně odradí. Na druhé straně lidé, kteří sem přijdou, vědí, kam jdou a s kým se tu setkají.

R: Jak zabezpečujete provoz všech programů a akcí?

A: Naším zřizovatelem je Římskokatolická farnost u kostela sv. Františka v Praze - Chodově. Základní tým centra je dvanáctičlenný. Jsou to lidé, kterým dílo leží hodně na srdci a kteří se různým způsobem podílejí na zajištění aktivit. Další spolupracovníci jsou externisté. Scházíme se ke společné modlitbě a formaci.

Koordinovat takový provoz není legrace. Na druhé straně jsem nikdy neměla vážnou pochybnost o Křesťanském centru jako Božím díle. Finanční prostředky na činnost získáváme z darů a příspěvků, na některé vybrané projekty pomocí grantů, dále prostřednictvím drobných pronájmů (např. YMCA a učitelé hudby).

R: Rozhodně to není tak snadné, jak se na první pohled může zdát. Mohla bys alespoň některé z těžkostí, se kterými jste se potýkali nebo ještě potýkáte, konkretizovat?

A: V lednu letošního roku jsme se dostali až na dno a bylo potřeba zaplatit faktury. Žádné peníze jsme v tu chvíli nečekali a nezbylo nám nic než se modlit. Jenže to bylo v tu chvíli asi právě to, co jsme měli dělat. V několika dnech přišly dary, které jsme neočekávali, a vše se, díky Bohu, vyřešilo.

Byla bych také ráda, kdybychom mohli vrátit farnosti nějaké peníze, které nám do začátku půjčila. Je jasné, že ne všichni s provozem centra musí nutně souhlasit: jsme velká farnost a názory na věc se různí.

R: Vzpomínáme si, že před lety se ve Vaší městské části uvažovalo o projektu ekumenického centra s víceúčelovým bohoslužebným sálem a mnoha jinými aktivitami duchovního rázu. Má Křesťanské centrum snad tento projekt nahradit?

A: O ekumenickém centru proběhlo mnoho náročných jednání, která, bohužel, nesměřovala ke konkrétním výsledkům. Nebylo snadné dohodnout se na konkrétní odpovědnosti. Zvolili jsme proto jiný druh spolupráce. YMCA je ekumenickou organizací, každý měsíc v kapli probíhají ekumenické bohoslužby. Hovoříme s evangelíky a husity o našich projektech a plánech a zveme je ke spolupráci, dáváme jim prostor i pro jejich vlastní akce - přednášky a bohoslužby.

R: A jak se vlastně stalo, že jsi ředitelkou?

A: Generální! (smích) Asi proto, že nebyl nikdo jiný. Vizi křesťanského centra nosím v srdci už dlouho. Když vznikalo, byla jsem u toho. Nejdříve jsem to dělala při zaměstnání (učitelka ekonomických předmětů na Obchodní akademii - pozn. red.). Postupem doby nebylo možné obojí zvládat. Ředitelkou jsem jenom proto, že nás jiné označení nenapadlo a je třeba nějak vystupovat navenek. Ale stejně mám častěji v ruce smeták a hadr než tužku!

R: Co bys dodala na závěr?

A: Největším problémem je nestát Bohu v cestě a zároveň vytrvat, i když se nic nedaří a nikam nevidíš. Ale ta práce stojí za námahu! Zvláště když k nám lidé nejen přicházejí, ale stále se vrací. Zažili jsme také několik obrácení - vidíme konkrétně, jak Bůh skrze tento dům přichází k lidem a jsem za to vděčná. Chtěla bych poděkovat všem mým spolupracovníkům, kteří se nasazují pro Pána ve službě a nepočítají odpracované hodiny, a také páteru Petru Bubeníčkovi, který tu nechal kus sebe a bez něhož bychom tu dnes asi neseděli.

R: Máš nějakou vizi do budoucna?

A: Křesťanské centrum do každé farnosti!

R: Děkujeme za rozhovor a dobrý čaj. Rádi se sem někdy vrátíme.

Kdyby jste se někdy chtěli do KC v Praze na Jižním Městě podívat, najdete je na této adrese: Křesťanské centrum - Jižní Město, Modletická 1401, 149 00 Praha 4 tel. 02/7919803

připravili VLASTA HAMALOVÁ a RADEK NOVÁK


  
© 2001-2013 Katolická charismatická obnova. Použití textů je možné se svolením redakce. ISSN 1214-2638.
© Design, redakční systém: Webdesignum 2007 - 2018
Nejčastěji hledané výrazy: Charismatická obnova | Vnitřní uzdravení | Vojtěch Kodet | Tábor Jump