Nejmenší z darů...

Dar promlouvání v jazycích je sice nejmenší z darů, ale je třeba milovat to, co je malé! Ve výčtu duchovních darů (viz 1Kor 12,8-10.12.28; 14,26) je promlouvání v jazycích vždy citováno na posledním místě spolu s darem výkladu jazyků, ale Pavel ho kvůli tomu nepovažuje za zbytečný. Spíše naopak, přeje si, aby všichni promlouvali v jazycích (1Kor 14,5) a vzdává díky za to, že on sám mluví v jazycích více než ostatní (14,18).

Hierarchie charismat v těchto výčtech totiž odpovídá jejich důležitosti pro formaci shromáždění. Z tohoto pohledu je zřejmé, že glosolalie sama o sobě zůstává nejmenším z darů.

Měli bychom o něj ovšem pečovat stejně, jako se pečuje o nejmenší a nejkřehčí části těla (1Kor 12,22-23). Na žádném místě jím Pavel neopovrhuje a považuje ho za opravdový dar Ducha, který je třeba nechat tryskat. Stejně jako u ostatních charismat, nezávisí schopnost promlouvat v jazycích na vůli člověka:

To všechno působí jeden a týž Duch. On vhodně přiděluje každému zvlášť, jak chce (1Kor 12,11).

A i když je třeba usilovat o dary lepší(1Kor 12,31; 14,1), nemůžeme jich dosáhnout ze sebe. Pro ty, kteří dostávají od Ducha svatého tento dar modlitby, apoštol upřesňuje:

Mějme ovšem na paměti! Naučme se používat správně toto charisma, stejně jako další, ale především zůstávejme v lásce:

Kdybych mluvil jazyky lidskými i andělskými, ale neměl přitom lásku, jsem jako zvučící kov a řinčící zvon (1Kor 13,1).

Z knihy Claude-Jean-Marie Fould: Modlitba v jazycích, vyd. Karmelitánské nakl. Kostelní Vydří 1997 kna.cz (din)