O komunitě Blahoslavenství s otcem Vojtěchem a sestrou Lucií

Komunita Blahoslavenství je čtenářům Effathy již dlouhou dobu dobře známa. Ať už jde o pravidelný program na konferencích, službu duchovních cvičení přímo v komunitním domě v Dolanech či jiné pastorační aktivity v různých koutech republiky. Za necelých čtrnáct let, co Komunita v Dolanech působí, urazila velký kus cesty v rozlišování a konkrétní realizaci svého specifického povolání v místní církvi. A právě o této oblasti života Komunity Blahoslavenství bychom si dnes rádi povídali.

Komunita Blahoslavenství přišla do Dolan před čtrnácti lety. Jak moc se změnilo konkrétní poslání Komunity a jak vnímáte dosavadní vývoj vašeho dolanského domu?

Vojtěch: Je přirozené, že když Komunita přišla do České republiky, tím prvním úkolem vedle našeho společného života a života modlitby bylo poznávání místní církve, farnosti, diecéze … Komunita už od počátku měla kontakt s charismatickou obnovou a podle svých možností k jejímu životu u nás přispívala přednáškami na různých setkáních. Na začátku to byli především bratři a sestry z charismatické obnovy, kteří jezdívali do našeho domu v Dolanech. Postupně se okruh návštěvníků rozšířil.

Před asi šesti, sedmi lety jsme začali s víkendovými rekolekcemi pro mládež, které se postupně rozrostly v pravidelné rekolekce a exercicie (jednou za měsíc). V této době se začalo aktivně budovat společenství lidí kolem Komunity, tzv. Rodina Blahoslavenství – jsou to lidé, kteří na sebe vzali různé stupně závazků (nebo i bez závazků žijí v pravidelném kontaktu s Komunitou), nežijí s námi v domě, ale žijí spiritualitu Komunity ve světě. Pro ně dnes pořádáme pravidelná setkání, formaci a mnozí z nich se s námi podílejí na našich apoštolátech.

Ve farnosti jsme na začátku byli v kontaktu především s dětmi (učili jsme náboženství), pak s mládeží a později též s dospělými a s rodinami. Dnes existují modlitební společenství dospělých i mládeže. Před dvěma roky jsme začali ve farnosti pořádat kurzy Alfa, které přinášejí mnoho nového.

Komunita Blahoslavenství tedy již několikátým rokem nabízí víkendová i delší setkání pro rozličné skupiny lidí. Jak se daří kloubit chod domu a život spirituality Komunity s organizací takových akcí?

Vojtěch: Život v Komunitě není životem, který bychom žili pro nás samotné. Má své opodstatnění když se žije pro církev a lidi kolem nás. Tedy i službu chápeme jako přetékání našeho společného života a života s Bohem. Samozřejmě, že je pro nás znovu a znovu zpětně povzbuzením a inspirací.

Lucie: Evangelizace a apoštolát patří ke spiritualitě Komunity, k jejímu životu tak, jako patří k životu církve. Takže otázka nestojí jak skloubit apoštolát se životem Komunity, ale spíše jak skloubit jednotlivé druhy apoštolátu navzájem. Pro nás konkrétně to znamená skloubit pastoraci farnosti v Dolanech s pořádáním exercicií a různých setkání pro lidi z celé republiky, a to tak, aby jedno neexistovalo na úkor druhého. Je to otázka ustavičného hledání a dialogu a někdy se to neobejde i bez určitého konstruktivního napětí. Myslím, že dnes jsme v etapě, kdy jsme dosáhli určité rovnováhy a skloubení. Mě osobně velmi těší, když na exercicie nebo setkání, která pořádáme pro lidi odjinud, přicházejí i lidé z farnosti – jednak poznají Komunitu z jiné strany, jednak mají možnost zažít obohacující společenství s lidmi, které by jinak ve farnosti nepotkali. Velmi dobrou zkušenost „skloubení“ jsme zažili během víkendu kurzu Alfa, kterého se účastnili lidé z farnosti a jako organizační pomocníky (vaření, hlídání dětí, služba slova, svědectví…) jsme přizvali bratry a sestry z již vzpomínané Rodiny Blahoslavenství, kteří do farnosti nepatří. Pro farníky byla jejich přítomnost a služba velkým svědectvím a navázali se tam přátelské vztahy, z nichž některé trvají dodnes.

Během posledního roku se komunitní dům celkem zásadně změnil. Můžete čtenářům Effathy přiblížit, co nového se u vás zbudovalo a jaké další možnosti služby se vám tím otevřely?

V: Před třemi roky jsme jasně viděli, že pokud chceme rozvíjet naše apoštoláty (exercicie, rekolekce, setkání, formace…), pak je třeba, abychom vybudovali nové Evangelizační centrum s novou kaplí, přednáškovým sálem a s dalšími možnostmi ubytování. Toto Centrum se nám podařilo dokončit na podzim minulého roku a umožňuje nám přijmout více lidí k pobytu v domě a organizovat větší setkání. Díky těmto novým prostorám jsme mohli začít organizovat pravidelná sobotní duchovní odpoledne (chvály, přednáška, svědectví, čas sdílení, modlitební večer, agapé) jednou za měsíc pro lidi z blízkého i vzdáleného okolí. První zkušenosti jsou velice povzbuzující jak pro lidi, kteří k nám přicházejí, tak i pro nás.

L: Zkušenost se stavbou pro nás byla velkou školou života. Padaly nejen staré zdi, ale – co se mě týče – i některé iluze o nás samotných. Myslím, že člověk zjistí, jak na tom opravdu je s důvěrou v Pána a s láskou k bratřím a sestrám až v situacích určité zátěže. No a taky zjistí, jak opravdová je Boží věrnost.

Budování stavby nás také naučilo něčemu o budování společenství – a sice jak důležité je umět se navzájem podržet, povzbudit, obětovat se…

Prostory, které dnes máme, jsou opravdu krásné a fakt, že jsme se na jejich stavbě podíleli vlastníma rukama, má pro nás velký význam. Čas stavby byl i velkou zkušeností s Boží Prozřetelností, která se projevila skrze štědrost mnoha lidí, kterým patří náš velký dík. Dík za modlitby, dary, pomoc při pracích, dík za přízeň a lásku.

V dolanské farnosti jste uvedli mezi lidmi kurz Alfa. Můžete nám říci, jak vnímáte tuto službu a jaké ovoce přináší?

V: Kurzy Alfa považuji za jednu z vhodných forem evangelizace v naši zemi. A jak vidíme v naší farnosti, kurzy Alfa fungují také na vesnici. Co mě na nich zvlášť oslovuje, je to, že neopomíjejí přirozenou lidskou stránku a současně se jasně zvěstuje kerygma. Tyto kurzy postupně vnášejí do farnosti rodinného ducha, vedou lidi k hlubšímu vztahu s Bohem, ale též k zodpovědnosti za život farnosti.

L: Pořádání těchto kurzů má také dopad na nás samotné. Vnesli novou dynamiku do našeho společného života, řekla bych, že s nimi přišlo i nové vylití Ducha Svatého pro naše společenství. Touto službou se obnovuje i naše láska k Ježíšovi, kterého hlásáme a láska k lidem, kterým Ho hlásáme. Též se obnovuje schopnost každého nést odpovědnost za svůj úkol a navzájem se sdílet a spolupracovat. Jednou z krásných chvil na Alfě je, když už večer všechny vyprovodíme (většinou se nikomu nechce domů), sejdeme se u čokolády nebo něčeho podobného, abychom se podělili o dojmy z večera a na jejich základě případně vylepšili další setkání.

Co Ti v poslední době udělalo radost? Můžete se s čtenáři Effathy podělit o nějakou čerstvou zkušenost s Bohem?

V: Velkou radost mi udělalo poslední sobotní duchovní odpoledne, které mělo téma: „Bůh, pramen jednoty“ a bylo uvedením do Týdne modliteb za jednotu křesťanů. Po přednášce se zvedla spontánní vlna svědectví účastníků z různých denominací, kteří se velice upřímně dělili o své konkrétní zkušenosti s budováním jednoty. Potěšilo mě, že toto téma pro ně není suché a neživotné, ale naopak skutečně aktuální.

Velkým občerstvením bylo pro mě poslední formační setkání s bratry a sestrami z Rodiny Blahoslavenství. Většinu z nich tvoří manželské páry s více dětmi. Oslovuje mě jejich upřímná touha žít naplno každodenní život s Bohem. V tomto společenství mohu reálně zažívat ducha prvotní církve.

L: V těchto dnech čtu znovu životopis Marty Robinové (vydání, které je jenom ve francouzštině) a co mě naplňuje radostí, je společenství, které s ní prožívám a láska k Ježíši, kterou mě „nakazila“.

Taky mám radost z víkendu s mládeží, kde jsme skrze biblické tance vstupovali do modlitby chvály. Mám radost z krásné jednoduchosti a otevřenosti, s jakou jsem se u mladých setkala a z toho, jak jsem mohla vnímat milost Boží u díla…

Mám radost ze spousty malých situací, ve kterých se opakuje tentýž vzorec: mně se moc nechce vyjít ze sebe, udělat nějaký krůček víry nebo lásky a pak, když ho udělám – jsem nakonec první obdarovaná…

No a taky mi udělalo radost, že jsem nedávno dostala do užívání mobilní telefon a úspěšně jsem zvládla odeslání první zprávy.

A co čeká dolanský komunitní dům v nejbližších měsících?

V: Kromě toho, že dál běží kurzy Alfa, pravidelná setkání a duchovní cvičení, připravujeme na léto již tradiční týdenní duchovní cvičení v olomouckém semináři, letní tábor s dětmi a pouť s mládeží do Kolína. Důležitým mezníkem bude setkání Rodiny Blahoslavenství z Čech a ze Slovenska.

V jarních a letních měsících bychom chtěli začít s půdní vestavbou v prostorách hlavní budovy a s obnovou fasády. V rámci těchto prací budeme organizovat několik kratších i delších brigád.

L: A věříme spolu s Julien Norwich, že „všechno nakonec dobře dopadne…“

Máte na srdci něco, co byste chtěli čtenářům Effathy vzkázat?

V: Mám rád slova sv. Jana od Kříže: „Kde začneš rozsévat lásku, brzy ji začneš též sklízet.“

Jestliže s Boží pomocí, i přes různá protivenství usilujeme o autentickou lásku, jsme na jisté cestě.

Vidím jako velmi důležité, abychom se navzájem v duchu křesťanské naděje k vytrvalosti v lásce povzbuzovali!

L: Abych neměla v tomto rozhovoru poslední slovo, udělám to tak, že čtenářům Effathy již nebudu nic vzkazovat, ale pozdravím je tak, jak se zdraví naši východní bratři:

„Kristus vstal z mrtvých!“aby mohli odpovědět: „Opravdu vstal z mrtvých!“