O zdravé výživě trochu jinak...

24Když zástup viděl, že ani Ježíš, ani jeho učedníci nejsou na břehu, nasedali do člunů, přijeli do Kafarnaa a hledali Ježíše. 25Když ho našli na druhé straně moře, zeptali se ho: „Mistře, kdy jsi sem přijel?“ 26Ježíš jim odpověděl: „Amen, amen, pravím vám: Hledáte mě ne proto, že jste viděli znamení, ale že jste se dosyta najedli z těch chlebů. 27Neusilujte o pokrm, který pomíjí, ale o pokrm, který zůstává k věčnému životu, ten vám dá Syn člověka. Otec, Bůh, ho osvědčil svou pečetí.“ 28Zeptali se ho: „Co máme dělat, abychom konali skutky Boží?“ 29Ježíš jim odpověděl: „To je skutek Boží, abyste věřili v toho, koho on poslal.“ 30Řekli mu: „Jaké tedy ty děláš znamení, abychom viděli a uvěřili ti? Co konáš? 31Naši předkové jedli na poušti manu, jak je psáno: Chléb z nebe jim dal jíst.“ 32Ježíš jim odpověděl: „Amen, amen, pravím vám, chléb z nebe vám nedal Mojžíš, ale pravý chléb z nebe vám dává můj Otec; 33neboť chléb Boží je ten, který sestupuje z nebe a dává život světu.“ 34Prosili ho tedy: „Pane, dávej nám ten chléb pořád.“ 35Ježíš jim řekl: „Já jsem chléb života. Kdo přichází ke mně, nebude nikdy hladovět, a kdo věří ve mne, nebude nikdy žíznit.“

Zdravá výživa, vitamínové tabletky, energetické nápoje - reklamy na takové výrobky nás bombardují ze všech stran: z novin, televize, billboardů. A k této pestré nabídce se přidává tichá a nenápadná „reklama“ na „novou výživu“, kterou však nenajdeme na pultech hypermarketů. Nenajdeme ji za sníženou cenu. Reklamu na ni bychom marně hledali na stránkách časopisů. A přitom… Kdyby lidé o ní věděli, kdyby tušili něco o jejích účincích, asi by vytvořili dlouhé fronty… vždyť „tento výrobek“ není za sníženou cenu, ale zadarmo! Nepřináší jen chvilkové „posílení“ a „povzbuzení“, ale dokonce trvalý „elán“. Neprodlužuje náš život, ale dává „život v nových dimenzích“. A to vše zadarmo. Stačí přijít s otevřenou rukou (ba spíš nitrem!).

Co je to za tak zvláštní „výrobek“, který má tak úžasné revitalizační schopnosti? Především to není výrobek, proto není na pultech velkoobchodů. Není to totiž něco, ale Někdo: Syn, který se dává jako dar. A dar je vždycky za-darmo. Proto se nedá koupit. Není možné „si to koupit“ či zasloužit svými skutky, jak si mylně mysleli židé. Lze to jen přijmout. A toto přijetí znamená věřit.

Ale dosud jsme neodpověděli na předchozí otázku: Co je to za tak zvláštní dar, že má takové oživující vlastnosti? Jak vlastně působí jeho re-generační síla? Úplně jinak než běžné „výrobky“. Nesílí naši svalovou hmotu, ale náš vztah k Otci. Dává nám sice energii, ale „neznámou“ - totiž sílu „dávat se Bohu“. V tomto dávání se Otci je totiž náš život. A protože se nedokážeme dávat z vlastních sil (nedokážeme totiž „vykročit k Otci“, „vyskočit do jeho náruče“ svými chabými silami), potřebujeme „výživný pokrm“. Zároveň je to pokrm, který nám dává sílu dávat se druhým - tak jako se Syn dal na kříži všem. A protože tento dar „kříže“ je „nenapodobitelný“ lidskými silami (vždyť je to dar božský!), potřebujeme „božský pokrm“.

Možná jsme z těchto slov vytušili, že je to opravdu zvláštní pokrm, protože nás proměňuje v Syna. A tak se podobným způsobem jako Syn darujeme nejen Otci, ale i druhým.

Přijetím Kristova těla se stáváme skutečně tím, co přijímáme (sv. Augustýn).