Oblíbený učitel?

Evangelium Jan 14,23-29

²³Ježíš
řekl svým učedníkům: „Kdo mě miluje, bude zachovávat mé slovo a
můj Otec ho bude milovat, a přijdeme k němu a učiníme si u něho
příbytek. ²⁴Kdo
mě nemiluje, nezachovává moje slova. A přece slovo, které slyšíte,
není moje, ale mého Otce, který mě poslal. ²⁵To
jsem k vám mluvil, dokud ještě zůstávám u vás. ²⁶Ale
Přímluvce, Duch svatý, kterého Otec pošle ve jménu mém, ten vás naučí
všemu a připomene vám všechno, co jsem vám řekl já. ²⁷Pokoj
vám zanechávám, svůj pokoj vám dávám; ne ten, který dává svět, já vám
dávám. Ať se vaše srdce nechvěje a neděsí. ²⁸Slyšeli
jste, že jsem vám řekl: ´Odcházím´ a ´zase k vám přijdu´. Kdybyste mě
milovali, radovali byste se, že jdu k Otci, neboť Otec je větší než
já. ²⁹Řekl
jsem vám to už teď, dříve než se to stane, abyste uvěřili, až se to
stane.“

Jan odpovídá na otázku své
obce, proč se Vzkříšený dává poznat jen učedníkům, a ne světu: Jeho
přítomnost může člověk vnímat jen ve víře, tj. v lásce a v
poslušnosti jeho slovu (v. 23). Obrazem (pro již přítomnou) spásu zde
pak není přivedení věřících domů do „nebeských příbytků“,
ale přebývání Otce a Syna u věřících. Nejde zde tedy o „odchod“
a „příchod“, ale o spásu prožívanou zde a nyní v Duchu
svatém.

K úvaze

Vzývat Ducha svatého jen v nouzi, když něco nevím u zkoušky?
To by bylo opravdu málo… Vzývat Ducha před četbou Božího
slova? To je už přiměřenější aplikace evangelního textu. A že toto je
pro náš život méně důležité než to první? Na první pohled ano –
to první je takové „praktičtější“, konkrétnější. Ale
pochopit Ježíšovo slovo? Jaký to má význam pro můj život? A navíc:
toto „pochopení“ může být nebezpečné, protože mě může
posléze vyzvat k určitým životním změnám… možná
nepříjemným. Takže je lepší zůstat v blahé nevědomosti, ne?

Tato nevědomost je „sladká“ pro toho, kdo nepoznal
Krista, nepoznal moc jeho slova. Ale pokud můžeme s Petrem
opakovat: „Pane, ke komu bychom šli, vždyť ty máš slova věčného
života“ (Jan 6,68), pak „automaticky“ můžeme dodat:
„Ke komu bychom šli? Ty máš Ducha života, Ducha pravdy“.
Ano, protože Duch pravdy nás učí, jak správně chápat Ježíšovo slovo:
on totiž zná hlubiny Boží, proto „může do těchto hlubin uvést“.
Chceš „proniknout do Božích hlubin“? Chceš poznat Boha
ještě víc? (Nejen rozumem a teoreticky, ale celou osobou). Pak vzývej
Ducha! Anebo… cítíš, že Ježíšovo slovo k tobě vůbec
nepromlouvá, nechává tě chladným? Pak potřebuješ Ducha, vždyť „jen
přirozený člověk nemůže přijmout věci Božího Ducha: jsou mu
bláznovstvím a nemůže je chápat, protože se dají posoudit jen Duchem“
(1 Kor 2,14). Ano, kdykoli vnímáš, že tě evangelium neoslovuje, pak
pros Ducha, aby ti otevřel srdce, aby ti dal porozumění Božím slovům.

Ale tento Učitel (Duch pravdy) není jen vynikající exegeta,
vykladač (vlastně nejlepší exegeta), ale je zároveň „praktik“.
On nás totiž zároveň učí, jak žít Boží slovo. A (ruku na srdce) s tím
máme často problémy: chápeme sice Ježíšovu nabídku, ale nedokážeme ji
„propojit se svým životem“. Ano, je nám jasné, že máme
odpouštět, ale… jak to udělat prakticky, pokud se druhý člověk
stále znovu proviňuje proti nám a přitom spoléhá právě na to, že
„jsme dobráci“? Jak milovat partnera „do krajnosti
jako Ježíš“, pokud vidím, že ten člověk je zcela pasivní a
spoléhá na to, že „já táhnu společnou káru“? A mohli
bychom pokračovat dál. Náš život často není černobílý, ale má určité
šedé zóny, kde hranice nejsou jasné – a proto pak nevíme, jak
se zachovat a přitom aplikovat Boží slovo. Ve všech těchto situacích
platí jediné: potřebuješ Ducha! On je pro tebe ten nejlepší duchovní
rádce, který zná tvoji situaci… a dokáže ti poradit. Možná tě
„neosvítí“ hned, možná to učiní skrze druhého člověka,
možná skrze Písmo – to nejdůležitější však je, abys byl vůči
němu otevřený, abys ho vzýval…

On není pro tebe hrozbou, ale dárcem života.

K reflexi

1) Tak jako v jiných případech, i u tohoto úryvku bude
poučné mít před očima celý kontext, to znamená vynechané verše 3-21:
přečti si je!

2) V duchu si představ, jak „vypadá“ Boží město
podle vize z Apokalypsy. A hlavně si uvědom, že i ty jednou
budeš v tomto „městě“, před Boží tváří…

3) Vím, že jsem „Božím příbytkem“, svatostánkem Boží
přítomnosti?

Znám Ducha svatého jako
svého „duchovního rádce“, průvodce? Mám odvahu se na něj
obracet „pro radu“ či porozumění Ježíšovým slovům