Od počátku

Úhrn všech časů, věcí a událostí je nepředstavitelně obrovský: vesmír – s jeho miliardami hvězd v quasi nekonečném prostoru – je naplněn hmotou, která obsahuje až do mikroskopických rozměrů strukturované množství částic. V každé z milionů minut lidského života je ukryto nepočítaně zkušeností, vjemů a dojmů. Jak velký je význam jednoho jediného setkání, když se miliony životů lidských dějin stále zpřítomňují ve vesmíru obsahujícím biliony galaxií? „Co je člověk, že na něho pamatuješ, syn člověka, že se ho ujímáš?“ (Ž 8,5)

Velký a malý

Bůh je ještě větší, a přesto má ke každému jednotlivci vztah osobní pozornosti: štípnutí včely nevěnuje menší pozornost než vzniku hvězdné mlhoviny, malá radost na procházce pro něj není méně důležitá než vznik světové války. Tak je viděn z pohledu vesmíru význam jednotlivého, prakticky něčeho nevýznamného, co stojí ve středu svého světa, světa, který v sobě ukrývá celý vesmír. Co je větší, kdybychom měli porovnávat podle bohatosti? Sluneční soustava nebo atom s nesčíslným množstvím částic? Národ se svými dějinami nebo lidský život a všechny jeho okamžiky? Je mé vlastní malé trápení důležité v porovnání s mnohem většími tragédiemi? – Je důležité! Je to střed mé přítomnosti, kterému věnuje Bůh, Všemohoucí, svou plnou pozornost.

Pro naše chápaní je sotva představitelné, že může být něco tak neskutečně malého a zároveň tak důležitého. Je zajímavé, že také fyzika, která je považována za naprosto objektivní a racionální vědu, popisuje stále častěji velikost celku a jedinečnost jednotlivého: Z čeho vznikl vesmír? Astrofyzika je jednotná v tom, že vznikl z jednoho bodu velikého asi jako neutron a od prvního okamžiku v jednotě času a prostoru. Tento bod roztahuje svůj okraj rychlostí světla i dnes. Díky tomuto roztahování okraje rychlostí světla, která nikdy nemůže být překročena, takže okraj pro nás leží v nekonečnu, dochází k udivující skutečnosti, že v každém bodě vesmíru se nacházíme v jeho středu. Podobně, když se rozhlédneme kolem sebe ze svého místa na kouli, jakou je například Země, stojíme na místě zemského povrchu, který je středem světa, nenachází se nikdy blíž nebo dál okraji, protože žádný okraj neexistuje. Každý jednotlivý bod vesmíru je středem světa a zároveň obsahuje nepatrný bod časoprostoru nula všechno a zůstává okraj, který vše obepíná.

Střed světa

Tato nadřazená jednota, která z podstaty bytí vše objímá, zdá se, prostupuje všechno stvoření. „Slyš, Izraeli, Hospodin je náš Bůh, Hospodin jediný.“ (Dt 6,4) Je dobrodružstvím ducha pozorovat tento řád přírody v nejrůznějších tvorech, minerálech, rostlinách a zvířatech, tento vznik a rozvíjení nádherně mnohotvárného stvoření! Stejně tak i na počátku člověka stojí jednotné číslo. Jedna jediná buňka, nejmenší jednotka života, oplodněná v lásce, roste, formuje se a je základem celého člověka. Tak není člověk někým jiným v mládí a někým jiným ve stáří; je jeden, sám sebou, ten samý. Při vzniku už je celý tady, celý on, osoba volaná Bohem, ale ne obecně jako nějaký člověk, ale přesně on, takový, kým je. Myslel opravdu mne? Ano, tebe, omyl je vyloučen! Nevznikl žádný prototyp, který se pomalu stává něčím určitým. Člověk je sám sebou od prvního Božího zavolání v okamžiku početí. V oplodněném vajíčku jsou už přítomny všechny geny: forma a možnost, slabosti i silné stránky; odraz v uspořádání tělesné konstituce pro ještě větší jednotu osobnosti v duchu. A tato jedna malá buňka v matčině těle v sobě nese svět, který se bude dále formovat a rozvine se do svobody. Jako na počátku univerza je v něm už vše obsaženo.

Okamžik plození je stvořením celého světa. Tento svět je volán k velkému tanci, jak říká C. S. Lewis, aby rozkvetl a jako život v kráse a plnosti osciloval s kosmem. Každý z nás je střed, jenž je obklopen vším stvořením, k radosti Boží i radosti nás všech.

Zničení

Člověk může dosáhnout své vlády bez Boha. Je středem svého světa; pokud se nevpraví do Božích plánů, jsou druzí ohroženi ve své svobodě. Tanečník, který nedbá rytmu hudby, musí zákonitě narážet do ostatních. Stavět si svůj svět z vlastní plné moci nás přivede do konfliktu se vším, co nemáme pevně v rukou. Život je příliš živý, nedbá na moje pokyny a návody. Tak se to, co vypadalo zdánlivě neškodně jako hledání seberealizace, stává nepřítelem života. V okamžiku, kdy je počat nový člověk, přichází nový nástroj do symfonie. Bude nový člověk přijat a vznikne souzvuk, nebo bude nový člověk zabit?

V první buňce je již obsažena celá bytost. Jak jemně je v matčině těle uložena a živena! Jak křehkou a slabou je nádobou! Jak lehce a nepozorovaně ho můžeme nechat zmizet, život, který nechal povstat novému vesmíru! Život ohrožuje naše představa řádu a naše plány, které si budujeme, abychom obstáli v líbivém světě. Opory se stávají stále tvrdšími krunýři; silnými zdmi, které staví strach okolo našeho slabého já a stávají se nám vězením. Hrozí se toho být roztrženy životem. Ježíš uzdravoval v sobotu, tato skutečnost byla podnětem k jeho pronásledování – zákon nedokáže unést život. Umělý potrat a eutanázie, odstranění života v jeho ohraničujících pólech, jsou nejhroznějšími znaky kultury smrti.

Vznik člověka

Velké v malém – paradox mnohotvárného světa. Bůh, Všeobjímající, Všemohoucí, přišel na svět jako novorozeně. Přišel jako nový život, ještě tvárný, do světa svázaného zákony a hříchem. Objímající miliardy let, řídící energie tříštící galaxie – jako člověk mezi lidmi. Není jen znamením pro život, v něm je život a ten život je světlem, které nás osvobozuje z našeho vězení. Život je větší než naše plány, klíčí, roste a rozkvétá a nechává nás účastnit se na stvoření. Následujeme-li vlastní plány, ocitáme se v betonové tvrzi; vstoupíme-li do proudu života, objevíme krajinu s květinami a zvířaty. V každém přijatém životě je přijímán Bůh. Přichází jako malé dítě z Betléma, aby nám přinesl život. Ve svém narození už obsahuje celý život a na kříži opuštění Bohem a smrt. Celé stvoření je v něm spojeno v triumfu Zmrtvýchvstání, aby zazářilo jako nové nebe a nová země. Na tom se podílí každý nový život; je to překypující radost před Bohem předjatá v Kristu.

Z časopisu Feuer und Licht německé komunity Blahoslavenství, uveřejněno se souhlasem vydavatele. Překlad Hana Koukalová.