Používání darů Ducha I.

O Božích darech milosti

Ráda bych hovořila především o tom, jak těchto darů používat a využívat ve společenství.

Společenství, které přestane používat charismata, začne růst pomaleji, nebo přestane růst vůbec. Jejich život se omezuje jen na přímluvy a chválu. Charismata nikdy nejsou samoúčelná, ale vždy slouží k budování společenství a církve. První list Korintským obsahuje jejich dlouhý výčet. Já se zaměřím jen na tři z nich, na tak zvaná zářivá charismata. Jsou to dary uzdravování, proroctví a modlitby v jazyku.

Dar uzdravování

Jsou lidé, kteří jsou pro tento dar mimořádně otevření, to však neznamená, že každý z nás není vybízen k tomu, aby se modlil za uzdravení druhého. Ráda bych vám vyprávěla své osobní svědectví: S manželem Hansem jsme zpočátku uznávali, že existují určití zářní jedinci obdařeni tímto darem, ale my to jako obyčejní lidé nejsme. Jednoho dne bolelo našeho tehdy pětiletého syna ouško. Plakal. Byla neděle, tudíž žádný doktor v dohledu a my jsme se cítili bezmocní a nevěděli, co udělat. Až ten malý kluk řekl: „Tak se za mě už konečně modlete! Položte na mě ruce! Proč neprosíte Pána Ježíše, aby mě uzdravil!“ Tak jsme na něj vložili ruce a modlili se. Nestalo se nic. Syn řekl: „No tak honem! Pokračujte. Ono to pořád ještě bolí!“ Donutil nás tedy, abychom sebrali všechnu svou víru a vsadili vše na modlitbu. Po nějaké době řekl: „Díky. Pán Ježíš mě už uzdravil.“ To nám dodalo velkou odvahu začít to pak také dělat v modlitebním společenství. Myslím si, že je to ten nejprostší prostředek. Někoho něco bolí V důvěře na něho vložte ruce a modlete se k Bohu, aby mu pomohl. To ovšem neznamená, že nepotřebuje doktory a léky. My ale můžeme jedno dělat a druhé nezanedbávat.

Dar proroctví

(Joel 3,1-2)

Proroctví, vnitřní obrazy, slovo poznání, místa v Písmu, zvláštní dojmy a vnuknutí, to vše spadá pod tento shromažďující pojem. Jak víme z Písma, jsou velcí proroci, také malí proroci a jsme tu také my, skrze něž chce Bůh také někdy promluvit. Bible chápe jako proroka člověka, který byl povolán a stává se volajícím. Stává se Božími ústy. Neprezentuje své názory, ani neříká to, co chtějí druzí slyšet. V Písmu si můžeme všimnout, že k tomu, aby přišlo Boží slovo k člověku, musí být vytvořen určitý prostor. Prorok Eliáš například putoval 40 dní pouští, dokud nezaslechl Boží volání. Rovněž Kornelius a Petr přijali svůj úkol v době, kdy byli v tichu. Takový prostor je nutné vytvořit i ve společenství. Nejlépe po modlitbě chval, když jsou naše srdce už pozvednuta k Pánu, a především po chvále v jazycích. Nejde o nějaké trapné ticho, ale ticho naplněné očekáváním: Pane, co nám chceš říct Pak už záleží na nás, troufneme-li si se skutečně ztišit a naslouchat Pánu. Věříme vůbec, že nám chce něco říct Představíme-li si, že nás Bůh chce skutečně použít, že stojíme před Jeho tváří, tváří před níž se klaní andělé, pak i my se dostaneme do uctivého rozpoložení a v úctě budeme také hovořit a jednat. Kromě vytvoření určitého „prostoru“ je pro tento dar ještě důležité rozlišování. K tomu nám může pomoci pět následujících bodů:

1.

Platí toto proroctví jen pro mě, nebo i pro ostatní Pokud jen pro mne, není patrně nezbytné říkat ho nahlas.

2.

Jaká je má motivace Chci se tím zviditelnit, nebo dokážu v pokoře zvěstovat Boží slovo a nezáleží na tom, jak bude přijato.

3.

Je toto slovo povzbudivé, budující Nebo je zničující, zraňující Je samozřejmě nutné si uvědomit, že i napomenutí může být budující.

4.

Je to slovo v souladu s Biblí, nebo to Písmu či učení církve odporuje

5.

Nasvědčují vnější okolnosti, je příhodní doba pro vyslovení tohoto proroctví Nemám to nechat na později

Na závěr je dobré všechna proroctví, která zazněla znovu shrnout. Vytvořit jim tak podmínky k tomu, aby zapadla do úrodné půdy a nezanikla. Naše komunita Umkehr zum herrn (obrácení k Pánu) získala svůj název prostřednictvím proroctví. Vůbec se nám zpočátku nelíbil, chtěli jsme se jmenovat Aleluja společenství nebo Radujme se v Pánu. S tím názvem je ale spojen úkol: Osobně sám se stále znovu obracet a vést i ostatní k obrácení. Jako vedoucí jsme všechna proroctví vždy zapisovali a po čase jsme ze zápisu vždy vyčetli společnou nit. Toto je důležité především pro skupiny, které teprve hledají svou vizi, chtějí poznat, kam je Pán chce vést.