Poznávání úzké stezky

Vydat se na cestu vyžaduje vědomé rozhodnutí a vůli, že skutečně chceme vyrazit na cestu, jít po ní určitým směrem, postupovat stále kupředu a přitom dbát na vlastní bezpečí i na bezpečí ostatních spolupoutníků, neztratit se, putovat po boku ostatních a dorazit do cíle. Křesťané věří, že cesta víry není putováním beze smyslu. Následování Krista naopak dává našemu životu směr, smysl a příležitost zažít i mnohá dobrodružství.

A nyní se zamysleme nad něčím zcela odlišným: nad bezbranným, nepatrným a křehkým děťátkem.
V Novém zákoně, textu užívaném v českých liturgických knihách, se píše: „Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi“ (Jan 1,14). Křesťané věří, že Bůh se stal člověkem. A nepřistál na zemi, aby zde ve zralém věku zastával svůj „duchovní úřad“. Narodil se ženě a jeho ochrana, péče a výživa záležely na ní…
Bůh se stal dítětem.

Jaké to asi muselo být pro Boha, když se vydal na cestu, na kterou nás nyní volá – a přitom se vydal do našich rukou? Snadno se to řekne, ale skrývá se v tom velice hluboká myšlenka: Bůh vyrazil na cestu života.
Zkusme si představit Boha jako malé dítě učící se chodit. Boha, který nám všem ukázal cestu, jak sám dělá první krůčky. A to doslova.

Následování Krista naopak dává našemu životu směr, smysl a příležitost zažít i mnohá dobrodružství.

Přestože tato stezka není snadná ani široká – sám Ježíš ji nazýval „úzkou“ – můžeme po ní jít společně a můžeme dohlédnout až k jejímu cíli bez ohledu na to, k jakému směru se hlásíme a jak „velkou víru“ v sobě máme.

Život apoštolů lze výstižně shrnout metaforou „na cestě s Ježíšem“.

Bible často staví tuto úzkou stezku do protikladu s jinou cestou. Lehkovážná odpověď tvrdící, že „všechny cesty vedou k Bohu“, se tu neobjevuje. Místo toho v knize proroka Jeremiáše (21,8) Bůh říká: „Na vybranou vám dávám cestu k životu a cestu k smrti.“ Při našem hledání je třeba pátrat po cestě života a je třeba vzít na vědomí, že jiné cesty, pokud si nedáme pozor, nás nemusí zavést na ta nejlepší místa.
Metafora „cesty“ nebo chození po cestě je jedním z nejčastěji používaných obrazů v Bibli. Vyskytuje se zde dokonce více než 800 odkazů na cestu samotnou nebo na akt chůze. Tato metafora se vine celou Biblí a vrcholí Boží účastí v dějinách. Kromě skutečných cest mnoha zajímavých postav z biblických příběhů (jednou z nejslavnějších je Mojžíš, který vyvedl židovský národ z Egypta, což známe pod názvem „exodus“), vidíme cestu v jasných obrysech, když Izaiáš, jeden z pozdějších starozákonních proroků, vyzývá Izraelity: „Na poušti připravte Hospodinovi cestu, v pustině urovnejte stezky našemu Bohu!“ (Izaiáš 40,3).
To se stalo několik set let před narozením Ježíše, avšak většina teologů souhlasí, že Izaiáš předpověděl Ježíšovo narození a „duchovní činnost“ Jana Křtitele, který žil ve stejné době jako Ježíš a upozorňoval lidi, že mají očekávat příchod Mesiáše. Všichni evangelisté – Matouš, Marek, Lukáš i Jan – citují tento úryvek z Izaiáše, když se zmiňují o Janu Křtiteli, který krátce před počátkem Ježíšova „duchovního působení“ na veřejnosti volá lidi do pouště a křtí je. Jan připravoval cestu pro Pána v pustině.
Jakmile Ježíš zahájil svoji činnost, povolal k sobě malou skupinku učedníků, aby ho všude následovali. Slovník biblických metafor uvádí myšlenku, že život apoštolů lze výstižně shrnout v metafoře „na cestě s Ježíšem“. Je snad trochu zarážející, že první Ježíšovi následovníci nebyli vůbec známí pod názvem křesťané, ale souhrnně se označovali jako ti, kteří patří k „cestě“. Vydali se na cestu s Ježíšem jak v pravém, tak v přeneseném slova smyslu.

Dobrou zvěstí je, že v tomto příběhu spásy se sám Bůh, ztělesněný v Ježíši, vydal na cestu.
O Ježíšovi se píše, že se nachodil daleko víc než kdokoli jiný v Bibli. Ukázal nám cestu nejenom prostřednictvím logicky předkládaného souboru faktů, ale především svým statečně prožitým životem. Cesta k Otci vede přes Syna. Je to cesta vlastního života. A třebaže je Bůh naším cílem, v Ježíši Kristu je zároveň naším průvodcem a souputníkem.

Ukázka je z knihy Víra jako výzva, kterou vydalo Karmelitánské nakladatelství.