Katolická charismatická obnova
  

Hlavní menu:


Přímluvná modlitba

14.03.2012, autor: Michael Simpson, kategorie: Modlitba

Přímluvná modlitba má na sebe brát Boží břímě zármutku a soucitu s naším světem. Když Bůh pohlíží na svět a vidí tolik lidí, jejichž život je rozbitý, zraněný, ztracený ve hříchu, naplňuje Ho nad námi zármutek.

Boží touhou pro všechny lidi je, aby se k Němu obrátili, aby obdrželi jeho lásku, aby jejich život byl plností Života, kterou s nimi touží sdílet. Lidé skutečně spojení s Bohem znají toto břímě zármutku ze svých vlastních
srdcí. Ježíš ve svém pozemském životě nesl toto břímě svého Otce pro tento svět. On sám dříve než se začal za lidi přimlouvat, žil životem přímluvy. Žít v přímluvě znamená vstoupit na místo ubohých, ztracených, zlomených a BÝT tam přítomností, která přináší uzdravení a život. „Ježíš sám sebe zmařil, vzal na sebe způsob otroka, a stal se jedním z lidí“(Flp 2,7). Ježíš vzal na sebe zlomenost a rozbitost světa. „Ježíš za svého pozemského života přinesl s bolestným voláním a slzami oběť modliteb a úpěnlivých proseb Bohu… a Bůh ho pro jeho pokoru slyšel“ (Žid 5,7).


Jsme voláni žít životy přímluvy

Ve známé písni jezuitů ze St. Louis je verš: „ Držím tvůj lid ve svém srdci.“ To je modlitba přímluvy. Není to jednoduché předkládání proseb Bohu, i když i to je dobré, pokud to vyjadřuje naši důvěru v Boha a v Jeho milující
prozřetelnost v našich životech. Modlitba přímluvy je držení potřeb lidí a situací ve světě kolem nás v našich srdcích. Zde je objímáme Boží láskou.

I my jsme jako Ježíš voláni žít život přímluvy. Musíme být s ubohými a ztracenými a zlomenými. Musíme být pro ně přítomností Krista, která jim přináší uzdravení a život.


Naše srdce: místo setkání

Východiskem přímluvné modlitby je naše víra. Víme, že ať už je náš svět jakkoliv rozbitý, zraněný nebo
spoutaný, Ježíš skrze svou smrt a vzkříšení smířil svět se svým Otcem (2Kor 5,18) a udělal všechno pro plné osvobození a uzdravení všech lidí.

Ježíš přemohl svět (Jan 16,33) a vítězně kraluje (Zj 4 a 5). Do přímluvné modlitby vcházíme ve víře se vzkříšeným Kristem. Naše srdce se stávají oním místem setkání, bodem kontaktu mezi bolestí a temnotou našeho světa a života a vítězstvím vzkříšeného Spasitele. Když se přicházíme přimlouvat, nepřednášíme Bohu jednoduše vlastní lidské potřeby. Spíše se modlíme: „Pane, polož své břímě do přímluvy mého srdce“. A když se modlíme v Duchu svatém, možná používajíce dar jazyků, Bůh nám ukazuje, za co se máme modlit.


Ježíš se stále přimlouvá


Ježíš se na zemi často přimlouval (např. Lk 22,32; Jan 11,41-42; Jan 17,9-26 a především ve své agonii v Getsemanech). Nyní vzkříšený u svého Otce, pokračuje v přímluvách za nás: „Přináší dokonalé spasení těm, kdo skrze
něho přistupují k Bohu; je stále živý a přimlouvá se za ně“ (Žid 7,25).

Když se modlíme za potřeby druhých, je důležité se modlit za to, co si
Bůh pro ně přeje. Božím přáním a touhou pro jeho lid je

a) aby činili pokání a obrátili se k Němu

b) aby poznali Ježíše Krista a odevzdali mu své životy

c) aby byli naplněni Duchem svatým a stali se nádobami jeho života pro druhé

Pokud se modlíme za tyto skutečnosti a mají-li lidé jakékoliv další potřeby, Bůh se s nimi vyrovná svým způsobem: „Hledejte nejprve Boží království a …vše ostatní vám bude přidáno“(Mt 6,33). To je pravdivou skutečností pro druhé i pro nás samé.


Kroky k účinné modlitbě

Jak vstoupit do přímluvné modlitby? Vícero kroků nám může pomoci k uvedení do účinné modlitby. Nejdříve potřebujeme být v postoji kajícnosti, abychom měli čisté svědomí před Bohem. Bez toho nemůžeme být průtočištěm Božího života pro druhé. Pak se potřebujeme modlit ve víře za sílu a vedení Ducha svatého. Modlitba Ducha svatého v nás a skrze nás je vždy účinná.


Musíme opustit

Musíme opustit naše vlastní přání, potřeby a záležitosti pro modlitbu:
měli bychom vnímat (cítit), za co se máme modlit. Prosme Boha, aby vložil své břímě pro modlitbu do našeho ducha. Pak chvalme Boha za to, co skrze naši modlitbu učiní. Důležitá je očekávající víra, která skutečně věří, že Bůh bude mocně působit skrze svého Ducha během času přímluvy. Utíkáme se do autority Krista, která nás chrání před
vlivem moci Zla. Hluboká přímluva nás zapojuje do duchovního boje, do kterého potřebujeme vložit plnou Boží zbroj (Ef 6,11-20). Někdy během takové modlitby se moci Zla projevují a některé situace potřebují být osvobozeny od démonického zajetí. Toto může být učiněno pouze mocí a autoritou Krista.

Ticho

Pak čekáme v tichosti - nebo snad v tiché modlitbě v jazycích- Bůh nám nabízí svou režii v tomto čase přímluvy. Ta může přijít jako prorocké slovo nebo obraz nebo vnitřní přesvědčení v srdci. V malé modlitební skupině je velmi nápomocné, když jsou vyřčeny tři či čtyři takové věci.
Tím můžeme vstoupit do služby přímluvy společně. Pak také vnuknutí může být rozlišeno a potvrzeno druhými. Když víme jasně něco o osobě či situaci, pro kterou nás Bůh chtěl mít v této modlitbě, držíme tuto
potřebu ve svém srdci před Bohem. Snažíme se být citlivými k vedení Duchem. Někdy nás Duch pohne k modlitbě v jazycích, někdy ke lkání a slzám, někdy k tiché naléhavé žádosti. Někdy slovem z Písma nebo prorockým slovem povede naši modlitbu. Občas bude potřebná modlitba za osvobození.


Bůh námi hýbe různými způsoby

Není snadné popsat, co se děje během hluboké přímluvy: je to podobné jako při modlitbě za vnitřní uzdravení. Bůh působí mnoha různými způsoby podle své moudrosti a potřeb oné situace. Musíme být jednoduše otevřeni, abychom dovolili Duchu nás vést. A Duch naplní svůj úmysl nad limity našeho chápání.Vnímáme-li uvolnění v srdci, pak víme,
že Boží úmysl je naplněn alespoň pro přítomný čas. Končíme děkováním a chválením Boha pro to, co učinil. Neboť všechno, co se děje skrze přímluvnou modlitbu, je Božím dílem. Bůh ve své milující prozřetelnosti nás volá, abychom byli Jeho přímluvci, abychom byli ti, skrze které On směřuje svá uzdravení a zachraňující moc na potřebné v tomto světě.

Charisma přímluvy

Všichni lidé jsou vedeni k přímluvné modlitbě. Někteří jsou však voláni Bohem ke specifické službě přímluvy. Tito lidé budou obdarováni Bohem všemi charismaty potřebnými pro tuto službu. Je to dílo láskyplné služby,
která volá po velké štědrosti srdce a umírání sobě. Tato služba nás bere do Božího srdce a v této krizové době bude prostředkem, kterým Boží spása přijde k mnohým lidem zapleteným ve zmatcích a destrukcích našich časů. Kdo ví, co může Bůh učinit byť jen skrze jednoho věrného člověka ochotného se před Ním přimlouvat? Kéž jsou naše srdce
připravena odpovídat na naléhavost Božího láskyplného volání.

„Tento článek jsem vybrala, protože se stále zdá být svěžím a praktickým pro vedení modlitebních skupin i
jednotlivců“ Michelle Moran

Z časopisu GoodNews (červen 2008) s laskavým svolením redakce přeložila Pavla Fabianová


  
© 2001-2013 Katolická charismatická obnova. Použití textů je možné se svolením redakce. ISSN 1214-2638.
© Design, redakční systém: Webdesignum 2007 - 2018
Nejčastěji hledané výrazy: Charismatická obnova | Vnitřní uzdravení | Vojtěch Kodet | Tábor Jump