Sv. Jan od Kříže a charismata II.

Přinášíme pokračování článku Ralpha Martina, který stál u počátků katolické charismatické obnovy, v němž se věnuje spisům jednoho z těchto světců, Jana od Kříže, a ukazuje, kolik moudrého nám tento mystik může sdělit o užívání charismat.

Důležitost a primát lásky

Osobám, které užívají těchto darů, Jan radí, aby se z nich radovali nikoli proto, že je vlastní a užívají, ale pouze z toho, že konají Boží vůli z čisté lásky. Cituje důležité a známé biblické varování v 1 Kor 13,1–2, které zdůrazňuje nadevše lásku a Lk 10,20 s Ježíšovo radou radovat se nikoli z toho, že se nám podrobují duchové, ale že „naše jména jsou zapsána v nebesích“ (srov. 3V 30,4–5).

Ohledně osob, které mají z těchto darů prospěch, Jan zdůrazňuje, že ačkoli je dobré pro tělo, že je uzdraveno, že je vyhnán démon apod., nejdůležitějším zůstává, že duše zakoušejí prospěch obrácení k Bohu a sjednocují se s ním. Jak říká Ježíš, v nebi je větší radost nad jedním obráceným hříšníkem. Plnější vyjádření radosti by mělo být vyhrazeno pro to, co má věčnou hodnotu, jako pravé pokání a návrat k Bohu.

Nebezpečí užívání darů

Jan brilantně vyjmenovává nebezpečí pro duši těch, kdo užívají těchto darů a přehnaně se radují z dočasného prospěchu těchto dober. Ukazuje, jak neuspořádaný vztah nebo radost z vlastnictví těchto darů může lehce vést k jejich nepatřičnému a dokonce nepravému užití. Říká: „Radost z těchto darů nejen ponouká člověka, aby tomu snáze uvěřil, ale také ho to ještě víc nutí, aby to udělal v nevhodnou dobu“ (3V 31,2). To může lidi vést, jak ukazuje Jan, dokonce k podvodu – tak závislý může být člověk na svém daru.

Při užívání daru existuje také nebezpečí otevření se manipulaci ze strany Zlého. „Když ďábel vidí, jakou mají k těmto věcem náklonnost, dá jim v tom široké pole a mnoho příležitostí a mnoha způsoby se do toho vměšuje, takže napnou plachty a propadnou nestoudné smělosti a pustí se do těchto zázračných činů“ (3V 31,4). Tento neuspořádaný vztah k výkonu darů, je-li otevřen působení ze strany démonů, může vést k výslovné smlouvě s ďáblem, která z dané osoby učiní kouzelníka či čarodějnici.

Užívání darů bez ohledu na lásku, poslušnost boží vůli a podnětům Ducha může také ublížit tím, že zdiskredituje to, co je skutečně nadpřirozené. Tak je zaseta nedůvěra vůči božím věcem a pohrdání jimi v srdcích těch, kdo užívají některého daru nepravým způsobem. Víra je pak mnoha způsoby oslabena v srdcích jak těch, kdo přilnuli ke svým darům, tak těch, kteří užívání těchto darů pozorují.

Pokušení marnosti a ješitnosti

Jan zmiňuje rovněž zjevné pokušení marnosti a ješitnosti, které nedospělé užívání těchto darů zrodí v srdcích těch, kdo tak činí z jiného důvodu než pro boží slávu a dobro duší. Během svého brilantního výkladu o nebezpečích, které skýtá užívání těchto darů – což je hlavní smysl jeho výkladu – Jan téměř náhodně nabízí mnoho pozitivních pokynů o užívání charismat.

Jan zdůrazňuje, že těchto darů se má užívat správně ohledně hodnocení „kdy a jak“. „Dává-li Bůh tyto dary a milosti, dává o nich i světlo a hnutí, jak a kdy se mají uskutečňovat“ (3V 31,2).

Ukazuje též, že k jejich správnému praktikování a účinku je zapotřebí skutečné indiference, nezaujatosti na vlastních myšlenkách a tužbách, jak by vše mělo fungovat, a hluboké důvěry v Boha, opravdové povolnosti vůči hnutím božského Ducha.

„Proto ten, kdo by měl milost a nadpřirozený dar, musí odstranit chtivost a radost z jeho používání a nemá se starat o jho uplatnění; protože Bůh, který ho dává nadpřirozeně pro užitek církve nebo jejích členů, ukáže mu také nadpřirozeně, jak a kdy [ho] má použít. Uložil přece svým věřícím, že se nemají starat, co mají mluvit ani jak mají mluvit (Mt 10,19), protože jde o nadpřirozenou záležitost víry, a on bude také chtít, protože tyto skutky jsou neméně věcí víry, aby člověk vyčkal, až se Bůh sám stane vykonavatelem, když pohne srdcem. Vždyť jen v jeho síle může každá síla působit (Žl 59,14). Proto i když byly učedníkům ve Skutcích apoštolů vlity tyto milosti a dary (4,29–30), modlili se k Bohu a prosili ho, aby ráčil vztáhnout svou ruku na znamení a skutky a uzdravování, která oni konají, aby vštípili do srdcí víru v našeho Pána Ježíše Krista“ (3V 31,7).

Potvrzení autentických duchovních darů

Jan se nesnaží uhasit charismata darovaná Duchem, ale ujistit ty, kdo jich užívají, že opravdu mohou dosáhnout svého účelu, a to jak v těch, kdo jich užívají, tak v životě těch, kteří z nich mají užitek, jaký Bůh zamýšlí.

V charismatické obnově můžeme, jak věřím, mít stejně tak jako karmelitáni mnoho prospěchu z moudrosti Karmelu právě v této oblasti, a ti, kdo se považují za osoby kontemplativní, mohou mít prospěch ze zkušenosti s činností Ducha svatého prostřednictvím charismat, jakou mají ti, kdo se setkali s obnovou. Lze tak znovuobjevit jistý rozměr vlastní tradice, který mohl být pozapomenut. Jan Pavel II. nám během setkání na náměstí sv. Petra o letnicích roku 1998 připomněl, že charismatický prvek je spolu s prvkem hierarchickým v církvi podstatný a máme se proto „poslušně otevřít darům Ducha. Přijměte s vděčností a poslušností charismata, která Duch nikdy nepřestává udělovat.“ Charismata nejsou pro nás, ale pro dobro církve a světa. Jan od Kříže nám může pomoci užívat těchto darů s větším prospěchem. Kontemplativní a charismatická stránka křesťanského života se nevylučuje, ale doplňuje.

Převzato z časopisu Goodnews anglické CHO. Překlad David Vopřada.
Použito úryvků z překladu knihy Jana od Kříže, Výstup na horu Karmel, Kostelní Vydří, Karmelitánské nakladatelství, 1999.