Úkoly vedoucího modlitební skupinky I.
Je těžké najít to správné pro každého z vás. Jiné potřeby má malá modlitební skupina, jiné velká. Zrovna tak skupina, která právě začala, má jiné nároky než ta, která se schází již několik let.
Pro vedoucího modlitební skupiny je nesmírně důležitý pravidelný osobní duchovní život. Lepší je věnovat mu intenzivně pět minut denně než hodinu jednou za měsíc. Důležitá je právě ona každodennost a pravidelnost. Díky osobnímu duchovnímu životu můžeme být více otevřeni vedení Ducha svatého. Je třeba se na akce, které máme na starosti, dobře připravovat, ale současně je nutné být otevřený právě vedení Ducha svatého, který může všechnu naši předchozí přípravu obrátit na ruby a zařídit vše nakonec úplně jinak, než jsme měli v plánu. Má žena Suzi (pozn. red.:její přednášku jste mohli číst v minulém čísle Effathy) vedla přípravu na biřmování a dokonale si připravila katechezi o Duchu svatém. Než však svou dobře připravenou přednášku zahájila, začaly žačky vyprávět o hádkách a nejednotě ve svých vzájemných vztazích i ve vztazích k učitelům. Najednou začaly samy spontánně prosit o odpuštění za to, že k těmto hádkám samy přispěly. Na to začaly chválit a zpívat v jazycích, a to vše ještě dřív, než Suzi stačila cokoli říci ze své připravené katecheze o Duchu svatém. Byl tam zkrátka dřív, vše jí „vyrazil z ruky“ a udělal to, jak mi později řekla, mnohem lépe než by dokázala ona.
Důležitá služba, kterou máme, je služba na budování Božího království. Může se dít v malé skupině o třech lidech, ale také v rodině či ji můžu konat jako učitel ve škole. K tomuto budování je důležité mít otevřené srdce. Představte si situaci pacienta, který sedí na zubařském křesle a uprostřed výkonu mu najednou lékař oznámí, že je čas oběda a že se tedy jde najíst! To nesmí být postoj vedoucího! Musí být srdcem u své skupiny, u služby, kterou koná. Jsme odpovědni za svou skupinu, samozřejmě ji máme nést na modlitbách a pečovat o to, aby v ní vládl dobrý duch týmové spolupráce. Jak říká K.G.Jung, děti jsou vychovávány tím, čím je dospělý, nikoli tím, co říká. Jako nemůžeme říkat dítěti, aby nekouřilo a sami kouřit, nemůžeme druhým říkat, aby se modlili nebo žili podle evangelia, když to sami neděláme. Hleďme tedy na to, aby naše slova byla v jednotě s našimi činy, aby Boží slovo proniklo každou všední chvílí našeho života. Teprve pak to dokážeme vnést také do naší skupiny a dávat dál.
Skupina by měla být jednotná v tom, co je jejím úkolem, jejím povoláním. Má mít vizi a cíl, ke kterému směřuje. V příslovích najdeme výrok, že národ bez vize spěje ke zmatku. Národ bez prorockých slov spěje ke zmatku, proto je důležité právě v modlitbě o toto povolání a cíl zápasit a vtahovat ostatní členy skupiny do spoluodpovědnosti za něj. Nemůžeme chtít vést ostatní bez vize. V knize Alenka v říši divů, se Alenka ptá, kam má jít. Odpovědí je jí otázka: „Co je tvým cílem “ Ona říká: „Nemám žádný cíl.“ „V tom případě je jedno, kam půjdeš.“ Měli bychom tedy mít cíl. Hlavním cílem by mělo být, aby jednotlivci ve skupině a všichni dohromady byli vedeni k Ježíšovi a otvírali se stále více Duchu svatému.
Cílem by mělo být také to, aby na naší skupině byla zjevná Boží sláva, abychom mohli zakoušet, že je Bůh mezi námi. Jeho přítomnost bereme vážně. Na počátku modliteb ho zveme, aby byl mezi námi. To mění naše srdce a uschopňuje je, aby se dalo více vést Duchem svatým. Pavel ve 14. kapitole 1.Listu Korintským mluví o tom, že přijde-li do našeho středu někdo nový, měl by spontánně říci: „Ano, mezi vámi je Bůh.“ Tato zkušenost má být tedy zakusitelná. V naší skupině ve Vídni, stejně tak jako v jiných, není rozhodně vždy vše v pořádku. Stále znovu však zakoušíme situaci, kdy přijde někdo nový a vidí Boží slávu uprostřed nás, přestože stejný večer vidíme my vedoucí také své chyby a slabosti. Duch svatý jako by zastřel nově příchozí závojem, takže jsou schopni vidět jen tuto Boží slávu. Nadchnou se, jsou zvědaví, mají touhu růst a to přesto, že my vidíme, co vše není v pořádku. Smíme růst právě na tom, že vidíme nedostatky. Nesmíme se tím však nechat zahnat do kouta, ale vidět nadšení ostatních, podporovat je v něm a vést je blíže k Pánu.