Úvody ke čtením 12. - 15. Týdne v mezidobí
1 Král 21,1-16
Mt 5,38-42
Na příkladu Nábota se názorně ukazuje, jak může jednat člověk ovládaný duchem chamtivosti: nejprve usiluje "dovoleným způsobem", pak však používá i lež, křivé nařčení, nakonec násilné odstranění druhého. A mám odvahu si přiznat, jak se chamtivost projevuje v životě mém?
úterý 18.6.
1 Král 21,17-29
Mt 5,43-48
"Být přistižen při činu", či také "usvědčen", není žádnou tragédií. Naopak. Tím se otevírá cesta k usmíření s Hospodinem. Bojím se usvědčení?
středa 19.6.
2 Král 2,1.6-14
Mt 6,1-6.16-18
Je velkým darem od Pána najít duchovního "průvodce" (či otce), který mě provází po cestě životem. Není však šťastné takového "průvodce" zbožňovat (nebo na něm viset) - a to se bohužel také někdy stává. Jaký je můj postoj k "duchovnímu průvodci"? Pokud žádného nemám, mohu nyní prosit, aby mi Pán někoho na cestu poslal.
čtvrtek 20.6.
Sir 48,1-15
Mt 6,7-15
Málokdo byl tak obdařen jako Eliáš. A nebylo by plodné "závidět", že se mi nedostalo takových darů. Spíš mohu obdivovat, jak velký a mocný je Hospodin v životě těch, kdo se mu dávají - i já se mohu Bohu odevzdat, abych mohl přijímat a zakusit velké Boží dary.
pátek 21.6.
2 Král 11,1-4.9-18.20
Mt 6,19-23
Jsou chvíle, kdy je třeba rezolutně skončit se zlem: ne sice takovým způsobem jako Jójada, ale přece jen se stejnou jednoznačností. Jsou v mém životě "Baalovy oltáře", tj. místa či příležitosti notoricky svádějící ke hříchu?
sobota 22.6.
2 Kron 24,17-25
Mt 6,24-34
To je to drama, ba ta skutečná tragédie v lidském životě - odmítnout Boží slovo, Boží posly. Vedle toho může být zdánlivá tragédie - totiž tragédie života zmařeného kvůli věrnosti Hospodinu: taková věrnost je důkazem opravdové lásky, která nese i všechno zlé až do konce.
neděle 23. 6.
Jer 20,10-13
Řím 5,12-15
Mt 10,26-33
Pohled Otce může někdy vzbuzovat strach - evangelium však hovoří o tomto pohledu právě proto, aby nás strachu zbavilo! Odložím pouta "nedůvěry k Otci" a vstoupím nyní před jeho tvář?
12. NEDĚLE V MEZIDOBÍ
Jer 20,10-13
Liturgický úryvek je třeba zařadit do širšího rámce: Jeremiáš se cítí být s-veden (anebo pod-veden) Hospodinem (20,7) a proklíná den, kdy se narodil (20,14). Zakouší totiž neúspěch, opuštěnost, ba dokonce příkoří kvůli hlásání Božího slova. A uprostřed toho se vznáší jeho modlitba důvěry: ví, že Hospodin je po jeho boku jako ten silnější, který chrání ubožáka. Právě toto vědomí mu dává jistotu ve vyslyšení: proto může vyslovit i hymnus chvály (v. 13).
Řím 5,12-15
Adam - starý člověk, Kristus - člověk nový. Adam přináší smrt, Kristus však život a milost. Tento dar života je dokonce neskonale účinnější než hřích a jeho následky, vždyť proviněním toho jediného, totiž Adama, mnozí propadli smrti; avšak tím spíše zahrnula mnohé Boží milost (5,15).
Mt 10,26-33
Téma utrpení a pronásledování kvůli Božímu slovu je centrální i v evangeliu, kde se třikrát opakuje jako motto "nebojte se". Strach je totiž závažnou překážkou při hlásání evangelia a vydávání svědectví. Kristus však poskytuje "lék" na strachování a nejistotu: Otec vidí - a zasáhne v pravý čas.
pondělí 24. 6.
Iz 49,1-6
Sk 13,22-26
Lk 1,57-66.80
Na každého, kdo se snaží žít Boží slovo, přijde dřív či později únava, pocit marnosti. Nebylo to jinak v životě Služebníka - v jeho ústech se však nenašla jen slova vyjadřující frustraci ...
úterý 25. 6.
2 Král 19,9b-11.14-21.31-35a.36
Mt 7,6.12-14
Ezechiášova modlitba není "kdovíjak mystická" či komplikovaná. Je naopak velmi prostá: král v ní mluví s Hospodinem jako s přítelem. A v tom ho můžeme následovat i my.
středa 26. 6.
2 Král 22,8-13; 23,1-3
Mt 7,15-20
Tak silně na ně zapůsobila Boží slova ...
čtvrtek 27. 6.
2 Král 24,8-17
Mt 7,21-29
Otevřít oči dokořán a vidět ničivé důsledky hříchu může být bolestné, ale zároveň blahodárné. Otevři i oči své a pokus se pravdivě vidět, jak hřích přináší zhoubu a smrt v tvém životě, okolí ...
pátek 28. 6.
2 Král 25,1-12
Mt 8,1-4
Izrael podlehl vojsku Babýloňanů, protože se oddálil od Hospodina. Tak byly zničeny jejich města, paláce, honosné stavby. Toto mělo být pro ně usvědčením a voláním, aby se vrátili k Hospodinu - k pravému bohatství. I pro mě může být nějaká ztráta či neúspěch "znamením", že možná jsem se oddálil od Boha ...
sobota 29. 6.
Slavnost sv.Petra a Pavla
Sk 12,1-11
2 Tim 4,6-8.17-18
Mt 16,13-19
Dostali velký Boží dar, dali velký dar - svého nasazení, a to až do krajnosti. O tom mluví i Pavlovo svědectví, které si mohu vyslechnout tak, jako kdyby apoštol národů žil mezi ještě námi a psal to právě nám ...
neděle 30.6.
2 Král 4,8-11.14-16a
Řím 6,3-4.8-11
Mt 10,37-42
Dávat život kvůli Kristu není nikdy ztrátou... ale ziskem.
13. NEDĚLE V MEZIDOBÍ
2 Král 4,8-11.14-16a
Tento příběh líčí, jak pohostinnost poskytovaná spravedlivému přináší požehnání. Šunamitka přijímá Elizea, protože rozpoznává v něm Božího muže, svatého (tj. člověka zasvěceného Hospodinu). A Hospodin ji požehná tím, že se prokáže jako dárce života (srv. 1 Kr 17,17n. o tom, jak Eliáš vzkřísil syna chudé vdovy, nebo také Gen 18,1-10 popisující návštěvu tří záhadných mužů u Abraháma).
Řím 6,3-4.8-11
Pavel navazuje na známou a v tehdejší době běžnou praktiku křtu ponořením: sestoupit do vody znamená sestoupit do hrobu spolu s Kristem, kdežto vystoupit znamená vstát k novému životu. Praktické důsledky křtu jsou nabíledni: křesťan se má považovat za mrtvého hříchu, ale za syna (či dceru) patřícího Bohu.
Mt 10,37-42
Liturgická perikopa má dvě jasně odlišené části: první mluví o nároku následování Krista i za cenu odevzdání vlastního života. Druhá část pak ukazuje poslaného jako toho, kdo zpřítomňuje Krista. Přijetí takového člověka nezůstane bez odměny.
pondělí 1. 7.
Am 2,6-10.13-16
Mt 8,18-22
Prorok klade do protikladu nevěrné jednání vyvoleného lidu a Boží záchranné činy. I já mohu nyní vyjmenovat konkrétní činy ... své nevěrnosti vůči Bohu, a Boží důkazy věrnosti vůči mně.
úterý 2. 7.
Am 3,1-8; 4,11-12
Mt 8,23-27
Bůh mluví - to je úžasné. A mluví a promlouvá ke mně osobně, do mých životních situací. Kde vnímám tento Boží hlas?
středa 3. 7.
Svátek sv. Tomáše, apoštola
Ef 2,19-22
Jan 20,24-29
Je sice pravda, že "máme věřit", i když nevidíme, ale nemůžeme věřit, pokud neslyšíme - vždyť víra je ze slyšení (Řím 10,17)! A tak si nemusím položit otázku: "Jak věřím", ale spíš "Jak živím víru" - totiž nasloucháním Božího slova.
čtvrtek 4. 7.
Am 7,10-17
Mt 9,1-8
Nejen někteří vybraní proroci, ale i Kristovi učedníci mohou být pro své okolí nepohodlní - kvůli věrnosti evangeliu, ne kvůli vlastní svéhlavosti a zkostnatělosti. A to je třeba pečlivě rozlišovat.
pátek 5. 7.
Slavnost sv. Cyrila a Metoděje
Iz 61,1-3a
2 Kor 4,1-2.5-7
Lk 10,1-9
Nést radostnou zvěst - o to se pokusili, a s úspěchem, Cyril a Metoděj. A, pokud je pravda, že příklady táhnou, tak se mohu nechat oslovit jejich touhou získat pro Krista ty, kdo ho dosud neznají.
sobota 6. 7.
Am 9,11-15
Mt 9,14-17
Ten čas obnovení a zacelení trhlin je právě nyní - Kristus totiž započal "nový věk". Své "trhliny a rány" mohu ukázat dobrému Samaritánu, aby je mohl očistit, obměkčit olejem, zacelit.
neděle 7. 7.
Zach 9,9-10
Řím 8,9-9.11-13
Mt 11,25-30
Že je neděle časem odpočinku, to asi víme. Možná už méně vnímáme, že se dá "odpočívat u Krista". Prostě tak, že mu odevzdáme břemena, starosti ...
14. NEDĚLE V MEZIDOBÍ
1. čtení Zach 9,9-10
Proroctví pochází ze IV. století před Kristem, kdy židovská pospolitost neměla už žádného krále. Předpověděný vladař je ideálem davidovského krále, který se neopírá o lidské prostředky, ale klade svoji důvěru v Boha (je pokorný ve smyslu podřízený Bohu). Proto je také spravedlivý, tj. pod Boží ochrannou mocí, a zároveň vítězný.
2. čtení Řím 8,9-9.11-13
Díky Kristově spáse máme nový "životní princip v sobě": životodárného Ducha. Tento Duch je dynamickou silou, která nás už teď oživuje, ale také vede k plné účasti na Kristově životě při vzkříšení těla. Dar nového života (přijímaný už nyní!) je zároveň i nárokem vyžadujícím naše stále nové rozhodnutí.
Evangelium Mt 11,25-30
Rozumní a moudří zde nejsou ti, kdo "jsou
chytří", ale ti, kdo se uzavírají do svých teologických schémat a nepřijímají Kristovo slovo. Maličcí oproti tomu jsou ti, kdo kapitulují před Boží moudrostí a jeho zjevením, kdo se pokořují před jeho slovem. Takoví poznávají Syna, Otce (nejen rozumem, ale "osobně", celostně!). Ti, kdo jsou unavení a obtíženi břemeny starozákonních ustanovení, jsou vybízeni, aby na sebe vzali "jho" Kristova učení, které netlačí a netíží, na rozdíl od nařízení a nauk lidských.
pondělí 8.7.
Oz 2,16b.17b-18.21-22
Mt 9,18-26
Poušť symbolizuje prázdnotu, neútěchu, ale i určitou samotu. Takovou "poušť" člověk může prožívat docela běžně, i když žije třeba uprostřed lidí. Pustina zdaleka nemusí být jen něco negativního, ale také prostor, kde Bůh může promlouvat. Pustím si ho však ... k srdci?
úterý 9. 7.
Oz 8,4-7.11-13
Mt 9,32-38
Co kdo zaséval, to také sklidí (Gal 6,7). Tento Pavlův výrok barvitě dokládá Ozeášův text. A možná to mohu doložit i já ze svého života ...
středa 10. 7.
Oz 10,1-3.7-8.12
Mt 10,1-7
Ozeáš promlouvá k společnosti prosperující, žijící v hmotném blahobytu. Bohatství se však stalo příležitostí k modlářství (ne k děkování pravému Bohu) a k přezírání chudých. Proto prorok volá po spravedlnosti, solidaritě ... a po hledání Hospodina. Není tato výzva aktuální i pro mě?
čtvrtek 11. 7.
Oz 11,1.3-4.8c-9
Mt 10,7-15
Nádherný obraz Boží dobroty - nepotřebuje komentář, ale čas k tomu, abych si to představil a tiše pozoroval. A uvědomil, že Bůh je takový stejně i vůči mně!
pátek 12. 7.
Oz 14,2-10
Mt 10,16-23
Možná trochu zvláštní kající vyznání - mohu se pokusit o zamyšlení, jak by znělo moje "konkrétní vyznání", třebas inspirované tímto Ozeášovým textem.
sobota 13. 7.
Iz 6,1-8
Mt 10,24-33
Prorok nám líčí svoje setkání s Hospodinem pomocí obrazů, které si mohu představit, abych aspoň trochu vytušil, jak velký a mocný je Pán.
neděle 14. 7.
Iz 55,10-11
Řím 8,18-23
Mt 13,1-23
Tato Izajášova zaslíbení, pokud je přijmu, mě mohou motivovat k častějšímu "přijímání" Božího slova. Co totiž slibují? To už objevím sám ...
15. NEDĚLE V MEZIDOBÍ
1. čtení Iz 55,10-11
Boží slovo má úžasnou moc, která může překonat všechny možné překážky a naplnit Boží záměry. Účinnost tohoto slova je zde přirovnána dešti, v Jer 23,29 kladivu a ohni, kdežto v Žd 4,12 dvojsečnému meči. Opravdu mocné je slovo Boží!
2. čtení Řím 8,18-23
Vykoupení se netýká jen člověka, ale celého tvorstva - postižené disharmonií způsobenou hříchem. Smrt a rozklad, jakožto důsledky Adamova přestoupení (viz Řím 5), zasáhly člověka a zároveň celé tvorstvo. Nejen člověk, ale celá země očekává pak novost a proměnu.
Evangelium Mt 13,1-23
Zatímco v podobenství je na prvním místě velkorysé rozsévání Božího slova, v jeho výkladu je důraz položen na podmínkách jeho přijetí. Podobenství je odpovědí na dvě otázky Matoušovy obce: 1) Proč nepřijímají všichni Boží království? 2) Proč někteří odcházejí?