Vánoce – Boží sláva se objevuje v Kristu

Ve Starém i Novém zákoně „sláva“
znamená samotného Boha a projev jeho přítomnosti, zvláště když se
nechá rozpoznat ve spásném činu. Zvláště v Novém zákoně spočívá
konečné vykoupení v tom, že člověk a celé stvoření se účastní
přítomnosti Boha a jeho bytí. Tato sláva se projevuje v dějinách
spásy a především v Kristu a jeho vykoupení. Proč ale přítomnost
osobní Boží slávy, která se zjevuje v Kristu, znamená současně spásu?
„A Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi. Spatřili jsme
jeho slávu, slávu, jakou má od Otce jednorozený Syn, plný milosti a
pravdy“ (Jan 1,14).

Vánoční liturgie zdůrazňuje aktuálnost spásy ve slavené události.
Především během Denní modlitby církve zaznívá stále „dnes“,
které označuje, že ony události, které si liturgie připomíná, se
nikdy nestávají „včerejškem“, ale opravdu se dějí a
nepřicházejí vniveč, avšak jsou definitivně zasazeny do běhu lidských
dějin jako dar spásy nabídnutý všem: „Dnes se narodil Kristus,
náš Spasitel, dnes zpívají na zemi andělé, radují se archandělé, dnes
jásají spravedliví: Sláva na výsostech Bohu! Aleluja“ (antifona
ke kantiku Panny Marie 2. nešpor Narození Páně). Toto „dnes“,
které se často objevuje v liturgických textech ať už při eucharistii
nebo v liturgii hodin rozličných svátků během roku, znamená potvrzení
skutečné přítomnosti celé a plné spásné události v liturgické
památce.

Převzato z knihy Avvento,
Natale, Epifania (Edizioni San Paolo, Cinisello Balsamo,
2002).

Pracovní překlad David Vopřada.
Redakčně upraveno.