Vánoce – svátky našeho „zbožštění“

„Zbožštěním“ se rozumí
účast na vlastnostech a právech Boží přirozenosti. Jediným úryvkem
Nového zákona, kde se mluví o účasti věřícího na božské přirozenosti
je 2 Petr 1,4 – úryvek, který se čte v nešporách 30. prosince:
„Tím nám daroval vzácná a převeliká zaslíbení, abyste se tak
stali účastnými božské přirozenosti...“ Tento text je jedním ze
sloupů učení Otců o „zbožštění“ (theósis)
věřících. Otcové vycházejí především z tohoto textu a zvláště Řekové
nahlížejí na spojení božské přirozenosti s přirozeností lidskou,
které se uskutečňuje jedinečným způsobem při vtělení Syna, který
svoluje zbožštění věřících. Velmi známý je výrok sv. Athanasia z jeho
traktátu O vtělení Slova:
„Slovo se stalo člověkem, abychom se mohli stát bohem.“

Toto
křesťanské učení je přítomné i v textech, které nás doprovázejí
Vánocemi. 2. čtení Modlitby se čtením slavnosti Narození Páně přináší
úryvek z 1. vánoční promluvy sv. Lva Velikého: „Uvědom si,
křesťane, svou důstojnost. Stal ses spoluúčastným na božské
přirozenosti, nevracej se tedy hanebným chováním do starého ponížení.
Nezapomínej, jaké hlavy a jakého těla jsi údem. Pamatuj, žes byl
vyrván z moci temnot a převeden do světla a království Božího.“

Kristus
přijal naši lidskou přirozenost, a tak umožnil, abychom mi byli
účastni jeho božské přirozenosti. Člověk, znovustvořený a obnovený
Slovem, odkrývá v Kristu svůj skutečný obraz:

Totéž
učení nacházíme i u sv. Pavla (krátké čtení 1. vánočních nešpor):
„Když se však naplnil stanovený čas, poslal Bůh svého Syna,
narozeného z ženy, podrobeného zákonu, aby vykoupil ty, kteří jsou
zákonu podrobeni, tak abychom byli přijati za syny. Protože jste
synové, poslal Bůh do našich srdcí Ducha svého Syna, Ducha volajícího
Abba, Otče“ (Gal 4,4-6). Propuštěný otrok je přijat za syna,
nejen aby mohl právně přijmout dědictví, ale pro skutečný dar Božího
života. Nejedná se o pouhé přirovnání – být Božími dětmi
znamená být v něj přeměněni. Slavení Vánoc je svátkem důstojnosti
člověka v Kristu. Událost Vtělení projevuje a umožňuje novou identitu
člověka, kterou on získává s vírou a křtem, transcendenci jeho
existence a osudu.

Vtělení je spojením Boha a člověka v osobě vtěleného Slova. Dva světy
zůstávají rozdílné – už ale nejsou odděleny, ale dotýkají se a
sjednocují v jednotě jediné Osoby.

Převzato z knihy Avvento,
Natale, Epifania (Edizioni San Paolo, Cinisello Balsamo,
2002).

Pracovní překlad David Vopřada.
Redakčně upraveno.