Víra a uzdravování

Rozhovor s Damianem Staynem, zakladatelem komunity Cor et Lumen Christi a iniciátorem velmi oblíbených Škol charismat, v nichž se mnohým katolíkům dostává praktického vyučování o charismatech uzdravování a proroctví. Ptal se časopis Goodnews.

GOODNEWS: Kolik škol jste již v životě uspořádal?

DAMIAN: Během posledních tří let jsme zorganizovali asi 30 škol, kterými prošlo přes 5000 lidí. Vedle Anglie a Irska proběhlo několik škol i v Polsku, Portugalsku a ve východní Africe – v Tanzánii, Keni a Ugandě.

G: Co vás přivedlo k myšlence pořádání Školy charismat?

D: Měl jsem obavy z toho, že jsme se v charismatické obnově v katolické církvi na území Anglie stali závislými na několika obdarovaných lidech, s nimiž jsme museli počítat při službě. A to mnozí z těch, kteří mocně sloužili uzdravením, osvobozením, slovem poznání a proroctvím, jsou již pokročilého věku. Když tito lidé zemřou, je tu skutečné nebezpečí, že tato služba skončí s nimi.

G: Co myslíte, že tuto situaci zapříčinilo?

D: Myslím, že to souvisí s tím, že mnozí lidé v církvi nepochopili roli daru víry pro uzdravení, ani se jim nedostalo nezbytného uvedení do této otázky.. Nestačí jen prostě věřit tomu, že se mohou dít zázraky. Potřebujeme věřit tomu, že nás Bůh použije. Nejde tu o nějaké psychologické cvičení a úsilí, ale je nutné opravdu s touhou o ten dar Boha prosit. Bez daru víry nebudeme svědky velkých uzdravení a naše služba nebude mít takovou účinnost.

G: Zažil jste vy něco podobného?

D: Ano. Hned od začátku, v počátcích naší komunity jsme se modlili za uzdravení a zažili jsme ho opravdu ve velké míře, včetně značného počtu uzdravení fyzických. Ale nemůžeme říci, že by to odpovídalo zaslíbením evangelia – neboť jsme neviděli to, o čem mluvil Ježíš. V naší komunitě totiž slepí nenabývali zraku, hluší sluchu a ani chromí nezačali chodit.

G: Kdy se to změnilo?

D: Před asi čtyřmi lety nás navštívil kněz z Potta v Indii, který pro nás vedl exercicie. A tam jsem poprvé viděl uzdravení ze slepoty. Došlo k němu během půl minuty. Nikdo o tom nemohl pochybovat. Následujícího roku jsme jako obvykle s naší komunitou na konferenci Celebrate vedli modlitební tým sloužící při bohoslužbě uzdravení a já jsem přitom cítil, že bych měl konat pokání za to, že mám nedostatek víry, a měl bych se začít modlit za to, aby na této konferenci došlo k větším divům boží moci.

Opravdu jsem tehdy cítil, že Bůh chce učinit více, a modlil jsem se o více víry. Potřeboval jsem strávit nějaký čas v upřímné modlitbě a šel jsem i ke zpovědi. Pocítil jsem v srdci touhu být s Bohem usmířen, aby mne mohl použít. Hřích se může postavit do cesty tak, že Boha neslyšíme a nemůžeme přijmout žádné mocné pomazání.

G: A co bylo pak?

D: Byl poslední večer a modlili jsme se za uzdravení. Sloužil jsem uprostřed shromážděného lidu a přitom probíhaly chvály a uctívání. Když jsem se modlil za jednoho člověka a prosil jsem pro něj o milost evangelizace, ucítil jsem cosi zvláštního a pochopil jsem, že to bude slovo poznání. Hned jsem věděl, že se mám jít modlit za někoho, kdo má bolesti zad. Otočil jsem se a spatřil ženu sedící na invalidním vozíku. Toho jsem se lekl a mou první reakcí bylo: ´vozíčkáře já nedělám´. Přesto jsem se té ženy zeptal, jaké má potíže, a ona mi řekla, že jí trápí záda. Nechtělo se mi začít modlit ze strachu, že by se nic nestalo, ale zároveň jsem věděl, že Bůh mne volá k důvěře, o kterou jsem předtím prosil.

Přizval jsem několik lidí z komunity, aby se ke mně v modlitbě za ni přidali. Ta žena užívala obrovské dávky analgetik a i přesto měla veliké bolesti vždy, když se pokusila vstát a jít. Řekla mi, že už několik let vůbec nemohla samostatně chodit. A po několikaminutové modlitbě se postavila na vlastní nohy, začala chodit a pak se i rozběhla halou bez jakékoliv bolesti. Její muž, který byl zároveň i jejím pečovatelem, užasnul, když ji viděl poté, co přijela domů, kráčet po chodníku u domu. S tou ženou jsem udržoval kontakt i nadále a i dnes, po pěti letech, se jí vede dobře a žije normálním životem. Toto uzdravení způsobilo velkou změnu i u mne, přibyla mi víra a dokonce jsem prosil o víru ještě větší. Pak jsem v roce 2001 sestavil plán Školy charismat, která by poskytla zácvik a povzbuzení lidem, aby mohli uvěřit, že je Bůh může mocně použít ve službě s použitím různých charismat včetně daru uzdravení.

G: Můžete zmínit ještě další důležité vlivy na vaší cestě?

D: Ano, dalším byla četba o Smithovi Wigglesworthovi. Byl to pokorný letniční křesťan z Yorkshire, který sloužil Pánu v první polovině 20.století. Zažil ve své službě obdivuhodné zázraky a měl nesmírný dar víry. Naučil jsem se od něj, jaká moc se může uvolnit skrze slovo, kterým rozkazuji. Někdy byly při jeho bohoslužbách uzdraveny až tři čtvrtiny přítomných. Tento muž pro mne významně podtrhnul význam víry v uzdravení a zázraky a já jsem se začal denně modlit a konat pokání z nedostatku víry v zázraky. Prosil jsem Boha, aby mne používal k uzdravení slepých, hluchých, němých, lidí o berlích, s rakovinou nebo nevyléčitelnou chorobou a dokonce i ke kříšení mrtvých.

G: Docházelo k tomu?

D: Poprvé jsem měl víru k tomu, abych vyslovil ono slovo poznání nebo příkazu vůči nemoci před shromážděním (dříve jsem to praktikoval jen s jednotlivci), když jsme vedli Školu charismat v Polsku. Během workshopu o uzdravování jsem náhle dostal od Pána pokyn, abych požádal lidi nemocné rakovinou, aby se postavili. Mezitím jsem proklínal jejich nádory a přikazoval jim, aby ve jménu Ježíšově odešly.

Jedna z přítomných žen, která už prodělala několik operací svého nádoru, jenž se jí stále vracel, byla na místě uzdravena. Dodnes je naprosto v pořádku. Od té doby jsme ve většině škol viděli lidi, kteří byli uzdraveni skrze takovéto slovo rozkazu.

Nejpůsobivější čas jsme zřejmě prožili vloni, když jsme byli v Tanzánii. Bylo to na jistém katolickém shromáždění, kde se sešlo opravdu hodně lidí – asi 7000 lidí už první den (jejich počet během dalších dní vzrostl až na 15 000) – kde jsem si uvědomil, že opravdu nepůjde se modlit za každého jednotlivě. Proto jsem se modlil za všechny najednou a používal ona slova rozkazů, pojmenovávaje tak různé potíže a nemoci podle toho, co mi Pán vnukal.

G: Jak na to lidé reagovali?

D: Bylo to neuvěřitelné. Postavilo se tolik lidí, kteří svědčili o svém uzdravení, že jsme si mysleli, že neporozuměli naší výzvě. Ale tamější pořadatelé nás ujistili, že by se tam nikdo neopovážil tvrdit, že byl uzdraven, pokud by opravdu uzdraven nebyl. Některá svědectví jsme si museli nahrát na video, protože by nám lidé jinak neuvěřili.

Například hned prvního dne tam svědčilo 160 lidí, že jejich zrak byl okamžitě uzdraven. Nato následovala uzdravení z hluchoty, němoty, rakoviny, uzdravení chromých a tak dále. Jedna žena vyprávěla, že měla už čtyřicet let na krku nádor velikosti míče. Lékaři jí řekli, že odstranění by se neobešlo bez velkých rizik a léčba jinými metodami se nezdařila. Její nádor pak přes noc celý zmizel. Bylo už vidět jen pokleslou kůži na krku v místě, kde předtím byl. Když to shrneme, byli jsme během těch tří dní svědky asi 15 000 lidí, kteří prohlásili, že byli uzdraveni. Ti Afričané byli tak nadšeni tím, co mezi nimi Bůh učinil, že nás pozvali, abychom vedli dvě Katolická shromáždění zázraků, první svého druhu v Tanzánii.

G:Docházelo pak k takovým velkolepým uzdravením i v Británii?

D: Asi si dokážete sami představit, že situace v Británii je mnohem přízemnější, ale i to se nyní proměňuje. Začínáme postupně vidět znamení, o kterých mluví Nový zákon – na našich shromážděních probíhají uzdravení slepých, hluchých a lidí o berlích vedle případů nevyléčitelných chorob; těch případů je stále více.

Ve Škole charismat v Brentwoodu mi vloni dal Bůh víru k tomu, abych sloužil mnohým lidem prostřednictvím slova rozkazu. To bylo poprvé na území Anglie.

Bůh mne vedl k tomu, abych se postavil a modlil se s lidmi, kteří mají problémy s rameny a pažemi (přičemž v některých případech se jednalo o následky vážných zranění). Výsledkem bylo, že pět lidí, kteří předtím nemohli zvednout či ohnout ruce, s tím už nemělo žádný problém. Na našem pravidelném Dni obnovy v Londýně v prosinci minulého roku padesát lidí dosvědčovalo, že přijali různá uzdravení skrze slova příkazu. A zase šlo o slepotu, hluchotu a potíže s chůzí. Je vždy velmi dojemné vidět radost uzdravených, slzy na tvářích lidí, kteří byli uzdraveni Ježíšem. Každou z takových našich akcí nyní natáčíme, abychom měli o všem záznam, a časem doufáme, že se nám podaří zhotovit i video či DVD nosič pro povzbuzení víry mnohých dalších.

G: Proč je asi více uzdravení v Africe, než se jich děje v Británii?

D: Domnívám se, že to souvisí s vírou a potřebou. Stejně tomu bylo i za Ježíšových dní. On dokonce nebyl schopen uzdravit mnoho lidí v Nazaretě, kde vyrostl, neboť tamějším obyvatelům chyběla víra. Proto rozumím tomu, proč začal raději svou službu ve vzdálené Galileji než v Jeruzalémě, městě kultivovaných a vzdělaných lidí. Zdá se, že ti, kdo jsou si více vědomi své chudoby a potřebnosti, mají větší dispozice k tomu, aby uvěřili v zázraky.

G: Jsou účastníci Škol charismat spokojeni s programem? Jak reagují?

D: Je to skvělé, všichni jsou velmi horliví, aby mohli co nejdříve vyrůst v poznání darů Ducha svatého. Program Škol je velmi různorodý. Ale v centru je zároveň učení Bible a církve o charismatech a vysvětlení, jak moc je potřeba daru víry. Účastníci pak dostávají příležitost vyzkoušet naučené v praxi, když se modlí s ostatními ve škole, a nakonec míváme výjezd se službou uzdravování, kde se modlí za další lidi.

G: Dochází tedy i během vašich kursů k tomu, že jsou ti, za které se účastníci modlí, uzdraveni?

D: Ano. Díky vyučování, kterého se jim dostává a v atmosféře víry, ve které vše probíhá, je snadnější skutečná uzdravení očekávat. Dokonce i v Anglii je při každém kursu fyzicky uzdraveno tak v průměru 4-5 lidí. Bohužel se to tam občas zastaví. Růst ve víře je trvalý proces. Myslím, že většina z nás se za víru nemodlí a ani se nekaje z jejího nedostatku proto, že nám zatím nedošlo, jak moc z toho, co konáme, je omezeno nebo zablokováno tím, že máme tak malou víru. Boží dary jsou na jednu stranu zadarmo, ale ukazuje se zároveň, že za ně musíme platit – přímluvou, poslušností i sebeobětováním. V Africe se frekventanti kurzu ihned po skončení dali do uskutečňování naučeného a hlásili mi, že počty uzdravených rychle rostou. V Británii však často chybí pro praktikování charismat vhodný prostor. Povzbuzuji lidi k tomu, aby začali organizováním měsíčních setkání s modlitbami za uzdravení anebo doporučuji navštěvování ostatních skupin. Zůstávají-li totiž lidé v bezpečí vlastní skupinky, nestává se, že by tam často zažili nárůst počtu uzdravených. V mém vlastním společenství jsme například měli jednoho člověka s epilepsií a zároveň moje žena Cath trpěla nezhoubnými nádory v hlavě. Nezdálo se, že by se navzdory mnohým modlitbám něco měnilo. Když se ale modlíme za druhé, jsou uzdravováni. Vzpomínám si, že mi můj otec nedávno řekl, že dar uzdravování není dán pro pohodlí našich přátel a vlastní rodiny. A v tom má pravdu. Je to dar v první řadě pro potvrzení evangelia a šíření království.

G: Modlíváte se za jednotlivce sám?

D: Každý má jiné povolání a já cítím, že mým největším obdarováním je učit, nabádat a povzbuzovat lidi k užívání charismat. Také se snažím o to, aby se v církvi obnovil model evangelizace doprovázený znameními a divy, což se, myslím, začalo poněkud vytrácet. Metoda kázání Slova a následného očekávání toho, že Bůh se ke svému Slovu přihlásí znameními a zázraky, je přesně ta, kterou užíval Ježíš a která je i dnes platná. Pokaždé, když jdeme kázat či vyučovat, Bůh naše svědectví potvrzuje a lidé jsou tělesně uzdravováni.

G: Proč si myslíte, že jsou dnes při evangelizaci důležitá znamení a zázraky?

D: Lidé dnes prožívají mnoho strachu a nejistoty ohledně mnohých věcí a potřebují prožít, že je tu někdo dobrý a zároveň mocný, kdo je miluje, kdo je ochrání a bude jim pomocí. Proto se domnívám, že důkazy Boží moci jsou velmi důležité, zvláště v oblasti uzdravování. Jsou znamením toho, že se jeho království blíží. V posledních letech jsme zaznamenali prudký vzestup zájmu a otevřenosti vůči duchovním věcem. Je to asi nejvíce vidět na tom, jak lidi přitahují různé léčebné metody hnutí New Age. Věří na různá nadpřirozená uzdravení a jsou ochotni si za ním jít kamkoliv, a tak je podstatné, abychom jim ukázali, že náš Bůh je větší a mocnější než ostatní bohové na stáncích tržišť. Jsem přesvědčen, že se tu rozhoduje o věrohodnosti evangelia, která je tolik zpochybňována, a tak lidé potřebuji poznat, kde je skutečná a pravá duchovní moc a autorita. Znamení a zázraky mohou s jistotou zjevit, že Ježíš žije a je Pánem nade vším.

G: Organizujete letos v červenci v Londýně Konferenci znamení a divů. Můžete ji našim čtenářům trochu přiblížit?

D: Ano, rád. Už jsme uspořádali takovou Konferenci znamení a divů dvakrát, bylo to v Chertsey. Té poslední se zúčastnilo přes 200 lidí a cítili jsme, že nás Pán zve k dalšímu kroku víry a pronajali jsme větší prostory. Tak jsme z poslušnosti zamluvili jedno místo v Londýně, kam se vejde 1100 lidí, na 9. a 10.července. Jediným problémem bylo, že bylo potřeba do dvou týdnů zaplatit zálohu ve výši 5000 liber. Proto jsme o to jednou jedním slovem požádali a za tři dny přišel poštou šek na částku, která pokryla nejen konferenční náklady, ale zaplatili jsme i 10 000 tištěných letáků s pozváním. Vnímáme to jako potvrzení toho, že Bůh opravdu za tou konferencí stojí a že je to něco skutečně velmi důležitého i pro celou katolickou církev. Věříme, že by takové setkání mělo být dostupné všem, a proto bude poplatek (stejně jako na našich dalších akcích) pouze formou dárcovského příspěvku. Bude to první velká katolická konference v Anglii, která se zaměří na znamení, uzdravování a zázraky. Chválu a uctívání povede Eamonn Pugh se svým týmem, kterého můžete znát z konferencí Celebrate. Vedle mne k tam budou mít slovo biskup David Pytches a P. Pat Collins.

Základní struktura každého bloku bude sestávat z modlitby chvály a uctívání, uzdravování a modlitební služby v moci Ducha svatého. Bůh tam tedy bude mít mezi námi spoustu příležitostí potvrdit své Slovo divy a znameními. Samozřejmě nebude chybět mše svatá a adorace Nejsvětější svátosti. Věříme, že je tato událost určena těm, kdo jsou činní v obnově již delší čas, ale že zároveň přitáhne i mnohé další a z toho se moc radujeme.

Chcete-li se dozvědět více, kontaktujte

Cor et Lumen Christi Highfield House, Chertsey Surrey KT 16 8BU

Převzato s laskavým souhlasem z časopisu Goodnews, březen-duben 2005, překlad –ta-