Zebedeus a jeho synové
Vážený pane dr. Š'lomo,
musíte dostávat tisíce dopisů od lidí, kteří si stěžují na své děti. Ale prosím, nejdříve můj dopis dočtěte do konce, a pak mi sdělte, jestli tohle už není vrchol!
Jako většina rodičů jsme s manželkou tvrdě pracovali a přinesli mnoho obětí, abychom svým chlapcům zajistili co nejlepší život. Protože jsem rybář, nežili jsme v luxusu, ale vždycky jsme měli co jíst, měli jsme svůj dům, co na sebe, i něco navíc, aby bylo na opravy sítí a člunu. V Galilejském moři je spousta ryb, takže rybolov není nejhorší způsob získávání živobytí. Rozhodně je to lepší než zemědělství.
Doufali jsme tedy, že se naši synové naučí obchodovat s rybami a převezmou náš podnik, když zestárnu a nebudu už na lodi k ničemu. Že budou schopni se postarat o mne a mou manželku, dokud nás Pán nevezme domů, a přitom budou vydělávat pro své manželky a děti. Zní to dobře, že ano? A skutečně to dobře vypadalo, dokud se na naší pláži neobjevil před nedávnem podivný návštěvník.
Moji dva synové, Jaakow a Johanan, mají dva kamarády, Šimeona a Andraje, kteří jsou rovněž bratři. Ti čtyři se často po večerech scházejí a vykládají nehorázné lži o rybách, které jim vyklouzly... (Napomenul bych je, ale já sám jsem se něco navykládal podobných historek, a podobně každý rybář na této pláži.) Tedy tento návštěvník, který se jmenoval Ješua, jak jsem si zjistil později, nás chvíli sledoval při práci a pak přistoupil k těm druhým dvěma bratřím, Šimeonovi a Andrajovi. Po nějaké chvíli s nimi nastoupil do člunu.
Ukázalo se, že ten chlapík něco o rybařině ví. Namáhali se celou noc a nechytili ani uzenou sardinku, ale on je nasměroval na dobré místo, jak tvrdil. Takže spustili sítě, a co myslíte? Všechny ty ryby, co se celou noc schovávaly, se cpaly do sítě, jakoby považovaly za privilegium nechat se chytit!
Na Šimeona a Andraje to udělalo mohutný dojem, jak jinak. Nepřekvapilo by mne, kdyby mu hned na místě nabídli místo společníka naší firmy. Ale namísto toho se zdálo, že Ješua úplně zapomněl na ryby a začal vykládat o království nebeském a jiných náboženských věcech, o kterých člověk slyší tak leda od zákoníků v chrámu. Nakonec se k nim obrátil a řekl: „Pojďte za mnou a učiním z vás rybáře lidí.“
Co to je za šílence, pomyslel jsem si. Je to blázen, ale neškodný. Rozhodně není posedlý jako ten ubohý zuřivý potřeštěnec v Gerase, na nějž si tamní honáci prasat vždycky stěžují. Myslel jsem si, že Šimeon a Andraj budou jeho podivné řeči nejspíše ignorovat a budou prostě děční, že jim pomohl po tom mizerném nočním rybolovu. A on po nějaké chvíli pochopí, že neuspěje, a půjde pryč.
Ale když jsem se po pár minutách ohlédl, byl jsem šokován! Síť se vznášela ve vodě a nikdo tam nebyl. Pohlédl jsem ze svého člunu na břeh a k mému překvapení jsem spatřil Šimeona a Andraje, jak jsou pohrouženi do vážného rozhovoru s Ješuou, který už je zřejmě docela ovládl. Brzy se ti tři vydali směrem ke mně, přičemž Ješua šel v čele a ti dva ho následovali.
Moji synové byli se mnou, dávali do pořádku sítě. Musím Vám říci, že Jaakow je docela schopný rybář a Johanan si také vede dobře, i když má pořád utkvělou představu, že by měl být spisovatelem.
Oba moji synové mají zodpovědnou povahu, jak už jsem Vám řekl, i když jsou trochu výbušní. Když se někdy rozhorlí, je z toho vždycky pořádná bouřka. Trochu jsem měl obavu, že spustí na Simeona s Andrajem, nebo dokonce na Ješuae, ale zdálo se, že na to nemají náladu, tak jsem si udělal závěr, že všechno bude v pořádku. Dokonce jsem chtěl poznamenat, že jsem rád, že nemají místo mozkovny špinavé škeble jako ti jejich oba kamarádíčci. Ale než jsem to stačil říci, Ješua je odvolal rovněž.
Copak si nepamatovali na něžnou lásku a péči, s jakou jsme je spolu s jejich matkou vychovávali? Uvážili vůbec, co bude s jejich stárnoucími rodiči, když tu jejich synové nebudou, aby se o ně postarali? Možná ano, ale určitě o tom nepřemýšleli příliš dlouho. Namísto toho přirazili na břeh za Šimeonem a Andrajem a všichni čtyři následovali svého kultovního vůdce neznámo kam.
To vše se stalo asi před měsícem. Nenapsal jsem Vám hned ze dvou důvodů. Zaprvé, myslel jsem si, že přijdou k rozumu, až budou pár týdnů jíst vyžebraný chléb a spát pod hvězdným nebem s potulným kazatelem z nějaké vesnice, o níž nikdo nic neslyšel. Kdyby se tak stalo, velice rád bych zapomněl na celý ten incident a bral bych to tak, že dostali svou lekci.
Druhý důvod mi ale pořád leží v hlavě: Věřil byste, že jejich matka, kterou jsem vždy považoval za snad nejrozumnější ženu pod nebem, říká, že bycom je měli nechat odejít? Pochopte, pane, ona totiž věří, že tento Ješua by mohl být ten velký prorok, který má přijít na svět, jak se povídá? Myslí si, že když budou takříkajíc u začátků, budou jednou sedět po pravici a po levici v jeho království!
Co si o tom všem myslíte? Co jsme udělali špatně, že naši synové náhle opustí svoje rodiny, přátele, živobytí a dědictví, aby následovali nějakého záhadného kultovního vůdce a léčitele? Krmili jsme je snad příliš mnoho rybami? Lékaři tvrdí, že je to dobré na mozek, ale potom, co se stalo, bych o tom pochyboval!
V úctě Váš
Zebedeus
-----
Vážený pane Zebedee,
nezmiňujete se, jak jsou Vaši synové staří. Z toho, co jste mi sdělil, soudím, že jde o mladé dospělé lidi. Propustit děti ve správný čas je jednou z nejtěžších zodpovědností rodičovství, a věřte mi, mnozí to zvládají daleko hůře než Vy a Vaše žena. Máte pravdu, že dostávám velké množství dopisů od rodičů, kteří si stěžují, ovšem dostávám také tisíce dopisů od dětí, které naopak jejich rodiče přivádějí k šílenství. Vaši synové si alespoň vybrali někoho pořádného. Přišly mi dopisy ze Sýrie, z Dekapolis, z Jeruzaléma a dokonce i tam od Vás z Galileje, které líčí všechna Ješuova uzdravení lidí s fyzickými, duševními a dokonce i duchovními problémy. Na Vašem místě bych se zdržel pokusů o přeprogramování Jaakowa a Johanana... Raději se dál věnujte rybaření a čekejte, jak se věci vyvinou.
Řekněte své ženě, ať moc nerazí ten nápad, že Jaakow a Johanan budou sedět po Ješuově pravici a levici v jeho království. Uvažovat o takových věcech v této fázi by bylo přinejmenším nezralé, ne-li přímo troufalé. Jestli to bude příliš vykřikovat, lidé by Vás mohli začít zrapnovat a mohla by způsobit, že se jí budou díky té historce připomínat po celé dějiny (místo díky její soudnosti, kterou na ní obdivujete).
Vaši synové Vás v minulosti zřejmě brali vážně. Převzali Vaše povolání, jak jste si přáli, i když Johanan inklinoval k úplně jiným věcem. Vypadá to, že jde o sympatické mladé muže, a já věřím, že v další generaci způsobí Vašemu jménu čest - navzdory tomu, co si dnes myslí rybáři kolem.
Podívejte se na to z lepší stránky - Johanan má teď alespoň o čem psát! Není už moc lidí, kteří chtějí číst příběhy o rybách. (Leda kdyby tak odněkud připlavala bílá velryba, to ještě...) Ale taková kniha o cestách s Ješuou by se mohla stát dokonce bestsellerem! Nebylo by to úžasné? Vaši sousedé by zezelenali závistí!
Na začátku svého dopisu jste psal, že Vaše problémy s dětmi, to už je vrchol všeho. Jestliže jste o tom přesvědčen, navrhuji Vám, abyste si prostudoval dějiny králů naší země. Dočtete se o moudrých a ctnostných králích, kteří udělali z našeho milovaného Izraele mocný, uznávaný a prosperující národ - aby pak bylo v další generaci všechno zničeno jejich nezdárnými syny nebo vnuky, kteří po nich nastoupili. Vaši synové zatím alespoň stále hledají pravého Boha. Žijí ctnostným, i když příliš asketickým způsobem života, dělají mnoho dobrého a nikomu neubližují. Takže spočítejte si všechny ty plusy, a přestaňte naříkat.
Pokoj Vám oběma,
Váš dr. Š'lomo
-----
Z čas. Messenger přeložila Katka Lachmanová