...a v srdci jím pohrdla

Odpolední slunce vdychuje dychtivě vláhu a vůně a rozhazuje přes bělostný ženský palác pruhovanou pokrývku stínu. V oknech paláce se přelévají pestré závoje vdaných žen a pletence dívčích vlasů. Ženy spolu hlasitě hovoří a vyhlížejí na cestu vedoucí z Davidova Města na východ. Tam se zvedá oblak červeného prachu, který se pomalu zvětšuje a přibližuje: zástup přinášející Hospodinovu schránu. V jeho čele jde král David.

Za vysokými okny v horním patře paláce stojí jen několik postav. Královské manželky. Achínoama, matka Davidova prvorozeného. Drží na ruce své nejmladší a pokojně mlčí. Kdo učil její děti mluvit? žertují mezi sebou služebné. Dále Abígail, vdova po Nábalovi Karmelském. Jako Achínoama je už víc než zralá, ale ze všech jejích pohybů vyzařuje mládí. Zvědavě se dívá z okna, jako by hleděla do budoucnosti. Vedle ní princezna Maaka, dcera krále z Gešúru. Nerozumí všemu, co se kolem ní říká a děje, cítí se slabá. Je-li král dlouho pryč, Maaka pláče. Dál Chagíta, ohnivá a neotesaná. Krásná zvláštní krásou, opovrhovaná řadou žen, aniž by si toho kdy všimla. Všechny daly králi syny. Přesto se necítí rovné ženě, která stojí opodál. Převyšuje je o hlavu, má pevnou postavu těch, které nerodily. Davidova první manželka, Míkal. Král ji dal přivést od druhého muže, za něhož ji provdali. Toužil tedy po ní. A ona nevešla do jeho domu jako kajícnice, ale jako samozřejmá podílnice jeho slávy. Prý si na dvoře svého otce Saula vybrala Davida sama, šeptají si mladé otrokyně. „Já jsem si ho vybrala, ano. Nejprve měl dostat mou starší sestru. Ale Merab jakoby neměla oči. Choval se neokázale, a ona si myslela, že je prostoduchý. Byl krásný, a ona říkávala – ryšavec! Nakonec ji dali Adríelovi Mecholátskému. David přijel na její svatbu a dal jí překrásné dary. Když z hostiny odcházel, viděla jsem, jak se za ním Merab dívá. Pak jsem dala rozhlásit, že jsem se pro Davida rozhodla já. Byla jsem silnější než všechny královské dcery. Přesto mě můj otec pokořoval: nejsi syn, co s tebou. Proto jsem se rozhodla pro Davida. Skláněl se před králem, ale vítězil častěji než on. Můj otec se tehdy radoval: chtěl nás ranit oba. Dal Davidovi podmínku – sto pelištejských předkožek. Můj pán mě tehdy vyhledal a řekl mi, abych se za něj postila. Na odchodu se zastavil a prohlédl si mě, cítila jsem, jak váží mou duši. Dívala jsem se na něj přímo, chtěla jsem za každou cenu obstát. Jen nevím, podle čeho vážil? Potom mě učinil svou ženou. Miloval mě. Cítila jsem,

že bych mu mohla otevřít své srdce, ale odolala jsem. Jen nehledat ničí ochranu, neukázat slabost. V tom jsem se toužila podobat mužům. Když se můj otec rozhodl, že ho zavraždí, spustila jsem Davida oknem. Řekl, že uteče do prorockého domu v Rámě. Půjdeš-li do Rámy, Saul bude o tobě vědět! Půjdu-li do Rámy, bude o mě vědět taky Bůh, usmál se. Vzala jsem si tedy proroka, blázna, který se nechává vodit Duchem a nemá mezi lidmi jméno? Ale ze tmy mi nikdo neodpověděl. Pak přišla zpráva z Gatu, že David je u krále Akíšy a chová se jako pomatený. A pak se skrýval v Mispě, ve skalní jeskyni. Čekal, on a jeho čtyři sta mužů, až se dozví, jak s ním Bůh naloží. V tu dobu jsem se podruhé vdala. Nepochopila jsem jeho úskok, nepochopila jsem, že nebude bláznivým prorokem, ale králem. Přidružila jsem se k Paltíelovi. Byl to muž. Pohrdal Saulem i Davidem. Ale mně vládnout neuměl. Toužil po mně až příliš. Cítila jsem k němu nakonec jen odpor. Pak pro mě poslal můj pán David. Můj bratr Íš-bóšet mě od Paltíela odvedl. Kus cesty šel ten slaboch za námi a plakal! Ale já jsem se vracela k Davidovi, tak jak jsem v něj kdysi uvěřila. Vracela jsem se k jeho velikosti.“ Když Hospodinova schrána vstupovala do Města, Míkal se dívala z okna. Viděla krále Davida, jak se točí a vyskakuje před Hospodinem … vyšla mu vstříc se slovy: „Jak se dnes proslavil izraelský král! Pro oči otrokyň se dnes odhaloval jako nějaký blázen!“ David Míkal odpověděl: „Před Hospodinem, před Hospodinem jsem tak dováděl!“